děkuju, budu Vám velmi držet palce.Milujeme své bližní tak jak umíme, bohužel až po jejich ztrátě si uvědomíme co všechno jsme mohli a nemohli ještě udělat.Vždy je lepší počkat na nějaký ten odstup a pokud si ztraceného člověka dovedeme navždy uchovat v srdci a hlavě, přivykneme si a bolest se stane snesitelnější a snesitelnější.
Pokaždé když si vzpomenu na mámu, už to tolik nebolí, naopak, jako by mi ta myšlenka přinesla novou naději a totéž přeji Vám všem, kteří jste také někoho ztratili ať už dávno či nedávno....
In reply to Vážený pane Barkóci, by Anonym (neověřeno)