Dobrý den. Ikdyž nejsem pravidelným návštevníkem tohoto webu, tak bych chtěl za sebe pouze napsat pár vět a říct, že jsem přišel o mamku minulý týden a to po 9ti těžkých měsících na téma "rakovina po česku". Paradoxem je, že kromě citové bolesti a hlubokého smutku (nemůžu to ani přijmout ani se s tím smířit) z faktu, že mamka prohrála a definitivině a navždy jsem ji ztratil :-(, tak to co chci říct směrem k Mischa: Moje mamka=stejné město=úplně stejný začátek+následná diagonosa(RK plic)=podobná situace a přístup=stejný výsledek a perlička nakonec bylo připomenutí 20minut po tom co mi mamka odešla(díkybohu neosamocena za přítomnosti všech svých dětí), abych podepsal, že doplatím včas a zcela regulační poplatky atd. Za celou dobu nemoci jsem dělal maximum možného pro mamku a nepodléhal zoufalosti situace (motivace,bylinky,aktivní péče,pravidelný kontakt,alternativní způsoby léčby atd.), ale vedlejší efekt současné medicíny byl, že nikdo z lékařů ani v Brně ani v Jihlavě nenašel nikdy čas a chuť vysvětlit a ukázat nám cestu, která nás prostě čeká, a to je to co mě mrzí nejvíce, protože bych vyhodnotil situaci a riziko nemoci také více do duchovní stránky, nejenom do stavu psychiky a fyzického těla. Přišel jsem s mamkou o drahocenný čas a mám to sobě za zlé. Bojovala ze všech sil a soustředila se pouze na boj a na nemoc, byla silná a odhodlaná, ale v zápalu boje (chemo, zvracení, padání vlasů, ozařování, rehabilitace, různá vyšetření, cestování Brno-Jihlava, atd.) už nám nezbyl tak velký prostor se zastavit, potěšit z maličkostí a připomenout si před koncem její cesty to krásné co život přinesl. Nemám zášť kvůli mamčině nemoci proti lékařům ani personálu, neviním je z její smrti, ale způsobu umírání, a mám velké pochybnosti nad systémem a onkologickou medicínou v ČR jako takovou. Je to více suchá statistika a hlavně koloběh peněz (www.linkos.cz), nežli skutečný společensko-zdravotní problém, který se přesto dotýká stále více lidí. Na závěr chci říct, že Vás chápu jak hrozně to bolí, protože taťka mi umřel na rakovinu, když mi bylo 11let a bojoval s tím 14měsíců statečně a se ctí, teď je mi 31let a umřela mi mamka, která bojovala 9 měsíců stejně statečně a se ctí až do konce. Onkologická medicína fakticky a k vzteku pro mě a moji rodinu bohužel nepřinesla za 20 let nic nového, a někteří lékaři i personál, byť o generaci mladší nepřinesl bohužel často z etiky, morálky a lidskosti také nic nového, hlavně ve vztahu k úctě, psychice a osobnosti člověka. Je těžké bojovat se samotnou nemocí, ale o to těžší je bojovat s lidskou arogancí, neochotou a přízemností kombinovanou občas pocitem některých lékařů nebo dokonce sester o vlastní nesmrtelnosti a vyjíměčnosti. Ve smrti jsme každý sám a až někdo vymění svůj plášť za úbor pacienta, pochopí skutečný význam a hloubku hippokratovy přísahy-je to poslání, néé práce!! Vyjadřuji Vám všem svoji podporu i soustrast a jedna z kondolencí co jsem obdržel zněla: "Naši blízcí nás neopouští, jenom nás předejdou ... "
In reply to Pane Vladimíre,přijměte ode by Anonym (neověřeno)