Milá Ivetko,
Moc mě mrzí, že máš takové trápení. Mám dceru stejně starou jako ty, umřel jí tatínek. Už je to několik let, a teď už není smutná, ale byla, hodně. Co jí pomohlo, byli kamarádi a rodina. I když žádná rodina není dokonalá, když spolu lidi drží, časem to přebolí. Zkus myslet na sestru a na to, jak udělat všechno tak, jak by si to máma přála. My jsme si představovali, že nás dceřin táta vidí, a povídali si s ním, jako by s námi byl. Vydrž, brzo to bude lepší. Zní to jako fráze, ale čas to opravdu spraví. Kdyby sis chtěla napsat s mojí dcerou, dej mi vědět, dám ti kontakt. Ono asi taky pomáhá povídat si s někým, kdo to zná, nebo s psychologem. Držím ti palce, abys měla sílu a abyste se s rodinou měli o to raději, že se teď víc potřebujete. Moc tě zdravím, Bára K.
In reply to Je mi to moc líto Ivetko, mám by Anonym (neověřeno)