Upřímnou soustrast... za poslední roky mi umřeli postupně skoro všichni na rakovinu, babička krve, dědeček plic, tatínek (můj nejmilovanější a nejbližší) mozku, další dědeček prsu, teď mi na ni každou chvíli odejde kamarádka, začlo to prsem, zbývá pár dní, opravdu vím, jaká je to bezmoc, bolest a prázdnota, asi ti nepomohu, ale opravdu v tom nejsi sama.. Žij hlavně svůj život dál a smysluplně, užívej si dokud to jde, cokoliv i maličkosti! Drž se, život je hezký, když ho tak budeš vnímat, i když smutno bude asi navždy, nepoddej se tomu!. Mimochodem o taťkovi mluvim pořád a nikdy nepřestanu, mám aspoň pocit, že je se mnou..
