prožívám podobnou situaci,kdy mi umřela moje láska.Už to bude skoro půl roku a já ji pořád vyhlížím a věřím,že zaštrachá klíčema ve dveřích.Vychovávaly jsme spolu semiletá dvojčata a já jsem teď bez ní poloviční-cítím,jak kdyby u mě zemřela polovina těla.Tak moc jsem ji milovala a vůbec si nedokážu bez ní představit život.Bez prášku na spaní nezahmouřím oko a jsem na antidepresivech.Také nemám někoho,kdo tohle zažil a cítím,že mi nikdo nerozumí.Ráda bych si s Vámi občas napsala pár řádků,protože vím,že sdílení zármutku s jinými lidmi je úlevné a pomáhá aspoň na chvíli ulevit srdíčku.
Držím Vám ,aby jste ty neskutečně bolestivé chvíle,co nejlépe s dceruškou zvládly.
Martina
In reply to Dobrý den mě zemřel náhle by Anonym (neověřeno)