Milá Hanny, na tohle snad nikdo nemůže být připraven. Také jsem byla ta, kdo vždycky všechno zvládnul, a to i za ostatní. Teď si připadám jak malé dítě ztracené v hlubokém lese. Neumím najít cestu ven, jsem vystrašená a zmatená. Bude mi letos 59 let a nejsem schopná si pomalu ani uvařit. Jsem unavená, vyčerpaná a bojím se každého dalšího dne. Ta prázdnota a zoufalství se nedá slovy popsat. A protože stejně jako vy nechci pořád někoho otravovat, protože tomu fakt nikdo kdo to neprožil nemůže rozumět i kdyby chtěl, tak jedinou možností jak se vypovídat, jsou tyhle stránky. Pomáhá mi to, i když bych byla moc ráda, kdybychom takové ztráty vubec nemuseli řešit. Myslím na vás, snad casem bude aspoň o kousek lip. Světlana
In reply to Pani Svetlano presne stejne by Anonym (neověřeno)