Paní Hanko, mam to úplně stejně. Denně si povídám, vzpomínám,
co mi řekl, jak se snažil ulehčit mi, chtěl i do nemocnice, abych
ho neviděla odcházet, zůstal doma do konce a myslím, že jsme to dali,
držela jsem ho za ruku a spal, jen jsem ho nesměla pustit, začal být neklidný
a pak usnul úplně. Je to i po těch letech těžké. 40 společných let a nic už
nebude, jako dřív Pája
In reply to Pani Pajo nevim ,jestli trpim by Anonym (neověřeno)