Dekuju pani Majko za vasi podporu,ja bohuzel odpocitam spolecne dny,zbyvali nam posledni tri tydny spolecne stravenych dnu,muj manzel neodesel.na nemoc ,na blbou nahodu v praci,neprikladal tomu zadny vyznam i kdyz poslednich par dnu urcite tusil ze je neco spatne,ze je neco jinak,nikdy nechodil k doktorum,veril si a vsechny zdravotni problemy zvladal vlastnim pricinenim,byl v plne sile a strasne chuti do zivota mel tolik planu,tolik toho chtel stihnout,vzdycky jsem byla zdravotne ten slabsi ja jeste posledni den mi rikal mas me ja se o tebe postaram,a pak najednou...najednou byl konec,trvalo to jen par minut,dodnes to vidim,dodnes mi zni jak jsem ho prosila aby,to nevzdaval a zustal se mnou,citim vycitky ze jsem ho nepresvedcila jit k doktorovi....vedela jsem roky predtim ze nesmi odejit driv nez ja vedela jsem ze to nezvladnu....a bala jsem kdy pomyslet na to.kolik je nam let....byl silny s poskozenim aorty,kdy si.myslel ze ma nastiple zebro zil tak dlouho dokud jeho srdicko a organizmus zvladali,10.5.se udelal krasny horky letni slunickovy den,nezvladl to....tolik to boli....
In reply to Milá Hanny, samota je hrozná. by Anonym (neověřeno)