Dobre umirani nikdy neni bez Boha

Věřím, že umírání je porodem, zrozením, do jiného života. Jako děťátko opouští lůno své maminky, kde znalo jen malý a málo barevný svět, zrodí se člověk smrtí do náruče už ne lidské, ale Boží - a setká se s ostatními. A jako v bříšku neznalo možnost chodit a pak chodilo, tak tady nepoznal možnost létat... a v bříšku znalo svět jen do červena a pak žaslo, kolik je tu barev...
Porod taky není pro děťátko snadná cesta, v tísni se tlačí tak dlouho ven - ale pak je v lepším světě, který na něj s Láskou čeká.

A jak někdo vůbec může říct, že je umírání dobré? Já si myslím, že smrt je vždycky zlá a to i pro věřícího. Všichni pochybujeme. A každý umírá jinak. Řekla bych, že je těžké se smířit s vlastním konečnem. Každý se toho bojí. Proč by se potom ti věřící za života modlili, kdyby se nebáli toho, co přijde po smrti? Protože nikdo nic neví... Posmrtný život je doposud záhada.

To souhlasí!! Přece nejde o tu fyzickou bolest, když umíráme- to důležitější je to "potom". Když celý život svou vlastní smrt popíráme, místo aby náš celý život byl přípravou na ní, pak se těžko umírá. Smrt je v dnešní první ateistické civilizaci nelegální. Kdo se diví tomu, že je mnohem více nešťastných lidí...spotřeba antidepresív za poslední roky se několikrát znásobila. Lidi myslí, že v Boha věří jen "jednodušší" lidé. Já osobně mám dva kamarády vědce, co jsou hluboce věřící.

"Nemá-li cenu pro něco žít, nemá cenu pro to umřít."

ano to je pravda lidé hledají boha až po smrti ale bůh miluje každého člověka který na něho volá a málokdo ví že je i peklo o kterém je psáno v bibli je dobře když se člověk přizná k bohu a potom odchází domů