Matka se chová po smrti otce agresivně a stupňuje si fyzickou zátěž. Co máme dělat?
lorem ipsum...
Píšete o svém trápení se svou matkou, která se vyrovnává se smrtí svého muže extrémní fyzickou aktivitou a agresí vůči ostatním členům rodiny. Vnímám, že Vás komunikace s ní hodně zaměstnává, možná i víc než vlastní vyrovnávání se se smrtí otce. Vaše matka jako by nevědomě strhávala pozornost na sebe a tím znemožňovala i ostatním členům rodiny truchlení.
Dobrý den, Helčo.
Vaše psaní je emočně nabité — je z něj znát zlost a bezmoc, nicméně obsahuje málo faktů. Nevím, kdo jsou ti ostatní členové rodiny a zda s matkou žijí, také jestli Vy sama s ní žijete a koho ještě máte a jak se vy ostatní držíte navzájem a pomáháte si chování matky ustát, zvládnout. V tom by spočívala moje první rada, kterou žádáte: Popovídat si navzájem o matčině chování a zkusit přijít na to, jak na něj reagovat co nejkonstruktivněji. Co se komu osvědčuje? Co aspoň trochu funguje? A čeho vlastně chcete docílit — aby se matka přestala fyzicky přetěžovat, aby přestala zatěžovat vás, aby se snížila její agrese?
Můžete také zkusit matce říct, co s Vámi její chování dělá. Můžete jí i říct, jak otcovu smrt prožíváte Vy. Pokud by to situaci nezlepšilo, nezbyde Vám, než chránit sebe. Omezit kontakt s matkou v míře, v jaké je to možné. Nejste povinni vystavovat se chování, které vám ubližuje. Máte právo se chránit. A můžete se v tomto postoji navzájem podpořit. Může Vám to pomoci ustát její pro okolí i pro ni samou náročný způsob vyrovnávání se se smrtí manžela.
A nakonec, ač psychologickou pomoc Vaše matka odmítá, vy ostatní ji odmítat nemusíte. Odborník — člověk zvenčí — Vám může pomoct obtížnou situaci ustát a najít zdravou hranici mezi zachováním kontaktu s matkou a ochranou sebe bez pocitů viny.
Přeji Vám hodně sil.
Alexandra Lammelová
Dotaz zodpovídá
