Rakovina slinivky s mnohočetnými metastázami v játrech - jaká je prognóza?

Milý Kamile,

především bych Vás chtěla velmi povzbudit ve Vašem odhodlání pečovat o manželku doma tak, aby mohla ještě co nejvíc času prožít v důvěrně známém prostředí se svými nejbližšími. Není to snadný úkol, ale myslím, že pro Vaši paní je to tak nejlepší.  Bylo by ale dobře si zajistit zdravotnickou pomoc, abyste mohl účinně mírnit obtíže, které nemoc přináší (jako jsou právě bolesti, nevolnosti a zvracení) a pružně reagovat na nově vzniklé situace, aniž byste musel manželku někam trmácet.

Co se týká Vaší otázky po blížícím se konci — není na ni úplně snadné odpovědět, protože stonání a umírání probíhá u každého jinak. Většinou ale nevyléčitelně nemocný člověk slábne natolik, že zůstává v poslední fázi nemoci ležet na lůžku a potřebuje péči druhých, jak s hygienou, tak s podáváním tekutin nebo již jen zvlhčováním úst, když se polykání nedaří. Únava a slabost postupuje natolik, že prospí většinu dne a často si nepřeje být vyrušován. Někdy je člověk v posledních hodinách života v komatu, tzn. že již není vůbec probuditelný, nereaguje na žádné podněty.  I dýchání se v posledních hodinách před smrtí může měnit, někdy pozorujeme nepravidelné dýchání s dlouhými pauzami mezi nádechy, jindy je dýchání velmi rychlé, povrchní. Také se někdy při dýchání mohou objevit chrčivé nebo bublavé zvuky, kterých ale není třeba se děsit, pokud tvář nemocného je klidná a nejsou známky dechové tísně. I v obličeji se umírající člověk často změní, již několik dní před smrtí někdy pozorujeme, že se zvýrazní rysy v obličeji, propadnou tváře, nos a brada zešpičatí.  Končetiny jsou často již před smrtí chladné, tep je rychlý a slabý, tlak nízký až neměřitelný. Někdy se zdá, jako by nemocný sám tušil blížící se konec, mluví o tom, že se chystá na cestu, někdy i fyzicky chce opouštět lůžko a odcházet, přestože třeba již delší čas nechodil.

Máme zkušenost, že někdy dokonce jako by si nemocný okamžik odchodu mohl do jisté míry sám zvolit, někdy například počká na příchod blízkého člověka, který má dorazit zdaleka, jindy naopak potřebuje, aby se člověk, který bdí u postele, třeba na chvíli vzdálil, a tehdy vydechne naposledy. Jako by umírající čekal na pokyn svého blízkého, že už “může jít”. Nemá tedy smysl si vyčítat, když zrovna nebudete v tomto okamžiku u Vaší paní, některé věci zkrátka nemáme ve své moci a je to tak v pořádku. Určitě slova poděkování, ocenění a lásky, která jí chcete povědět, neodkládejte a říkejte je už teď.

Přeji Vám hodně sil a myslím na celou Vaši rodinu.

MUDr. Kateřina Menčíková