Domácí ošetřování po těžké operaci, odmítá jídlo i pití, neklid - jak pomoci?

Vážená paní Poulett,

bohužel se někdy stává, že narkóza během operace může u starších nemocných vést ke zhoršenému okysličení mozku, jehož následkem je pak zhoršení jeho funkce přesně tak, jak to popisujete u Vaší babičky. Může dojít k závažnému zhoršení kognitivních  — tedy poznávacích — funkcí mozku. Rizikovými faktory bývá kromě věku například kornatění tepen (ateroskleróza), cukrovka nebo vysoký krevní tlak a mnohé další. Toto poškození je buď zcela nevratné, nebo se může zlepšit jen částečně.

Neklid, a obzvláště noční, bývá u těchto nemocných typický. Jde o delirantní stavy spojené s takzvanou inverzí spánku. To znamená, že pacienti jsou v noci bdělí, často jsou schopni neuvěřitelných fyzických činů a během dne pospávají. Delirium je kvalitativní porucha vědomí, na rozdíl například od komatu, kde jde o poruchu kvantitativní (je sníženo „množství“ vědomí). Nemocní jsou zmatení, reagují podivně, mohou mít vidiny, slyšiny a podobně. A někdy bývá jen velmi obtížné tyto příznaky utlumit a nemocného z deliria vyvést. Vždy je třeba pátrat po možné odstranitelné příčině deliria — může jít o skrytou infekci, poruchu rovnováhy vnitřních pochodů, prostou dehydrataci a podobně. Typ dýchání, jaký u babičky popisujete, může být zrovna způsoben rozvratem vnitřního prostředí. Ale asi až u poloviny nemocných nelze jednoznačnou příčinu nalézt, nebo ji nelze odstranit, jako v případě Vaší babičky. Pak přicházejí na řadu léky ze skupiny takzvaných neuroleptik, jako je například Vámi zmiňovaný Buronil, nebo častěji používaný Haloperidol, který existuje i v injekční formě. Léky typu Diazepamu mají na tuto skupinu pacientů obvykle spíše opačný, tedy budivý účinek. Velmi důležitá jsou i režimová opatření — stimulovat nemocného během dne tak, aby ve dne spal co nejméně, klidně s ním hovořit, snažit se ho zorientovat v situaci, nestřídat často pečující osoby a podobně.

Je ale také potřeba zmínit, že to, že babička odmítá jíst a pít, může v jejím stavu znamenat také jedinou možnost, jak se vyjádřit k tomu, co se děje. Může to prostě být pro babičku jediné možné volání po ukončení další marné léčby. Je možné, že babička sama vnímá svou neutěšenou situaci a odmítáním jídla a pití se ji snaží nějak „vyřešit“. Vy znáte babičku nejlépe, její životní postoje, názory, přání i obavy. Vy tedy můžete nejlépe odhadnout, co by babička v takové situaci chtěla. Je potřeba si ujasnit tyto otázky a podle toho postupovat dále. Jednou z možností, která se nabízí, by bylo nechat babičku hospitalizovat, vyšetřit a za hospitalizace se pokusit nastavit léky a jejich dávkování. Druhou možností je nechat babičku doma, přijmout její odmítavý postoj k jídlu a pití a zůstat v klidu s ní, i když to samozřejmě může a je pro rodinu, ale často i pro ošetřujícího lékaře, velmi obtížné. Také byste se mohli poohlédnout po hospicovém zařízení ve Vašem okolí nebo geriatickém oddělení, kde mají s těmito nemocnými zkušenosti.

S pozdravem,

MUDr. Irena Závadová