Maminka umírá - jak si promluvit o jejím zdravotním stavu?

Dobrý den, Anno,

nejdřív chci ocenit Vaši péči, vážím si toho, jak se o maminku staráte, i když Vás to stojí spoustu sil. Věřím, že to musí být ještě o to těžší, že si maminka nepřiznává realitu své situace. Zřejmě podobně jako Vy považuji za lepší, když si nemocný člověk dokáže se svou rodinou a lékařem otevřeně promluvit o tom, jaké jsou vyhlídky na uzdravení nebo neuzdravení a jak budeme postupovat dál. Nicméně na druhou stranu známe případy nemocných, kteří takovou informaci z nejrůznějších důvodu opravdu nechtějí znát, a potom bychom měli jejich přání respektovat. Můžete zkusit toto téma s maminkou otevřít, třeba se jí přímo zeptat „Mami, kdybych se od doktora dozvěděla nějaké špatné zprávy, chtěla bys je ode mne slyšet?“ a uvidíte, jak bude reagovat. Třeba se tím otevře prostor pro hlubší povídání a možná že to maminka jen rychle ukončí nebo zamluví. Nebo Vám přímo řekne, že takové věci ona slyšet nechce. I když to může být těžké, jak už jsem psal, měli bychom druhého v takové situaci respektovat. Zároveň ale můžete mamince říct o své lítosti, o Vašem strachu, že toho času už není tolik a že nevíte, jak k ní přistupovat, když o tomhle nebudete mluvit. Také se zkuste zamyslet nad tím, co by se změnilo, když byste takový rozhovor s maminkou měla a ona přijala fakt, že umírá. Pokud Vás napadají věci, které byste potom chtěla udělat, slova, která byste chtěla říct, možná je můžete říct nebo udělat už teď. Opět se to dá podat třeba jako „Mami, vidím, že ta nemoc je opravdu vážná a bylo by mi líto, kdyby se Tvůj stav zhoršil tak, že bychom už nemohli udělat … že už bych Ti nemohla říct, že …“ .

V druhém dotazu popisujete svůj vnitřní zápas o to, jestli jste sobecká, když maminku občas opouštíte nebo chcete trávit více času se svým přítelem. Anno, chtěl bych Vás podpořit v tom, že je důležité, abyste myslela i na sebe a postarala se nejen o maminku, ale i o Váš život a to, co je pro Vás důležité. Tak, jak to popisujete, děláte pro maminku maximum a nikdo po Vás nemůže chtít,  abyste se sama vyčerpala nebo kvůli péči o maminku přišla o svůj vztah. Věřím, že to by si nepřála ani maminka, i když chápu, že jste pro ni důležitá a nerada Vás vidí odcházet. Možná o tom jen nechce mluvit, ale přitom si v hloubi srdce uvědomuje, že váš společný čas je vzácný. Vy se jí můžete věnovat nejlépe, jak dovedete, ale vedle toho máte také zodpovědnost za svůj život a ostatní vztahy a nemáte se naprosto za co omlouvat, když potřebujete od maminky odejít a věnovat se chvíli i jiným oblastem Vašeho života.

Často se stává, že se lidé o svého blízkého starají ve dne v noci a pak, když si na deset minut odskočí, ten člověk zemře. Někoho potom občas trápí výčitky svědomí, že tam v tu chvíli nebyl. Důležité ale je, abyste se mohla po čase, ať už po roce nebo deseti letech, podívat zpět a říct si, že jste udělala, co bylo ve Vašich silách. To neznamená obětovat svůj vlastní život, ale udělat to, na co v tuto chvíli máte sílu a co Vám umožní okolnosti.

K tomu Vám budu držet palce.

Martin Loučka