Teta zemřela po krátké hospitalizaci, strýc si myslí, že o ni nebylo dobře postaráno a truchlí. Jak mu pomoci?

Odpověď na dotaz ze dne 19. 3. 2014 zobrazit původní dotaz

lorem ipsum...

Dobrý den,

Váš dotaz se jmenuje „bezradnost“ – ale když jsem ho znovu pročítala, říkala jsem si, že prostě děláte vše, co se dělat dá – a že si jednoduše víte rady — asi tak, jak si my lidé s takovou situací poradit umíme.

Váš strýc je starý pán a truchlí, pláče a stěžuje si na okolnosti smrti své ženy – prostě pláče a truchlí nad její ztrátou.

Každý truchlíme tak, jak umíme a potřebujeme. Sama píšete o dlouhých letech, kdy byli strýc i teta spolu – je nesmírně těžké zvyknout si na to žít zbytek života sám. ´

Píšete, že strýc se snaží se o sebe nějak starat – a to je důležité – že úplně nerezignoval na péči o sebe a že je jí schopen. Je samozřejmě otázka, jak to bude dál, ale zatím to, co popisujete, není nic patologického.

Vy jste, zdá se, strýci hodně k dispozici – možná je otázka, jak jste na tom také Vy se svými silami, zda si nepotřebujete odpočinout, případně zda je ještě někdo jiný v rodině nebo mezi přáteli, kdo Vás může nějakým způsobem v péči o strýce vystřídat. Myslím, že vše, co strýci říkáte, je v pořádku – a možná ho můžete opravdu spíše jen vyslechnout a podpořit, a ne se mu snažit situaci vysvětlovat nebo vymlouvat.

Člověk během truchlení potřebuje znovu a znovu prožívat ztrátu svého blízkého, dokud není schopen ji opravdu přijmout a skutečně prožitkově uzavřít. Váš strýc se tímto procesem pomalu ubírá a zřejmě to ještě nějaký čas potrvá. Pokud je schopen spát, jíst, postarat se o sebe, eventuálně se alespoň trochu zajímat o něco jiného (procházka, počasí, zvíře, televize, nějaká činnost, přátelé…), je na dobré cestě.

Chtěla bych podpořit také Vás – abyste vnímala své potřeby a své síly, byla si vědoma toho, že opravdu děláte maximum a udělala také pro sebe to, co potřebujete.

Důležité je, máte-li také s kým o tom všem mluvit – leckdy jen ve sdílení a vzájemné podpoře člověk nalézá sílu projít těžkým obdobím, které někdy vypadá jako nekonečné.

Tak vám moc držím palce a přeji vám hodně síly a trpělivosti.
*
Ilona Peňásová*

Dotaz zodpovídá

Mgr. Ilona Peňásová

Poradna je tu pro vás

Zadejte dotaz