Moje kamarádka spáchala sebevraždu. Jak čin vysvětlit jejím dětem?

Dobrý den, Evo,

ptáte se jak mluvit s dětmi o smrti, respektive sebevraždě jejich matky. Především s pochopením: pro matku, že jednala pod vlivem závažné psychické nemoci – a také to tak dětem říct, aby nemusely mít pocit, že ony něco zavinily nebo že je tu máma nechala „schválně“. Pro děti v tom, že mohou cítit celou škálu emocí od smutku, přes vztek až po nepochopení. Je asi vhodné s nimi mluvit o faktech – maminka zemřela, váš život teď bude probíhat bez ní — a pak také o tom, že je v průběhu času mohou napadat různé otázky, nápady nebo přicházet různé pocity okolo toho, co je potkalo a že je to tak normální a mohou se k tomu kdykoliv vracet.

Mají nárok nevědět si s tím rady, zoufat si, odmítat či protestovat nebo vše „přijmout“ a k emocím se vrátit, až na to budou mít síly. A také s pochopením pro každé jednotlivé dítě, které to může prožívat jinak než jeho sourozenec.

Důležité je asi vědět, že nejde o jednorázové sdělení, ale o dlouhodobou komunikaci, na které asi budete mít svůj podíl. Není asi teď možné dětem vše podat tak, aby se k sebevraždě své matky už nemusely vracet. Dá se jim hlavně připravit prostor, aby kdykoliv mohly.

S uctou,

Zuzana Vondřichová