Přání umírajícího ve věci pohřbu vs. kulturní tradice

Dobrý den, pane Milane,

píšete, že je Váš bratr v terminálním stádiu těžké nemoci a prognóza doby žití je krátká. Nicméně Váš bratr věří, že je smrt určitá forma transformace a nejedná se o konečný stav. Přál by si, aby se jeho pohřeb nesl ve veselém duchu, aby lidé nesmutnili, ale byli naplněni radostí. Ptáte se tedy, zda naše kulturní prostředí a legislativa určují nějaká pravidla, podle kterých má být zemřelý oblečen, v čem mají truchlit (nebo se veselit) pozůstalí a jaká má hrát na pohřbu hudba.

Předem bych Vám chtěla projevit obdiv k tomu, s jakou vervou se pouštíte do plnění bratrova přání, které možná nebude nejlehčí, nýbrž rozhodně reálné a splnitelné. Je velmi dobře, že s ním o jeho přáních mluvíte.

Přesto, že byla většina pohřbů, kterých jsme se účastnili, velmi podobná, neexistuje žádný mustr, kterého se musíme držet, pokud se tedy nejedná o pohřby církevní. Místo a čas, řečníci, hudba, výzdoba a program, to vše může být ojedinělé a originální. Totéž platí o parte. Parte bývají téměř stejná a často velmi depresivní, ale nemusí tomu tak být. Je možné si vytvořit vlastní podle svého vkusu a odpovídající charakteru osobnosti, na kterou vzpomínáme. Co se týká oblečení zemřelého: zemřelý může mít na pohřbu oblečeno cokoli by si přál, může být bos, mít na sobě svoje oblíbené tričko, svetr, který si upletl, nebo třeba trampské oblečení, ve kterém rád bloumal po lesích. Setkali jsme se s přáním mít v rakvi pruhované flanelové pyžamo.

Pokud budete mít chuť, můžete se nechat inspirovat webem, který se týká umírání a posledních přání Moje smrt. Další rady a informace týkající se nelehkých životních situací vážně nemocných lidí, pečujících a pozůstalých naleznete v informacích  na našem portálu.

S podzravem a přáním mnoha sil do dalších dní

Anežka Moravcová