Jaké jsou možnosti léčebného ovlivnění tvorby tekutiny v břišní dutině?

Vážená paní Jano,

děkujeme za důvěru, s níž se na nás obracíte.

Vaši maminku a tedy přesný rozsah její nemoci a případné nemoci přidružené neznám, budu se tedy vyjadřovat obecně. I u pacientů s nádorovým onemocněním může být původ tekutiny v břišní dutině jiný než nádorový a je tedy potřeba pomýšlet i na jiný zdroj – obvykle se ale jedná o pacienty se známým a pokročilým onemocněním například srdce nebo jater, což se asi netýká Vaší maminky. Tvorba tekutiny v dutině břišní při pokročilém nádorovém onemocnění (takzvaný maligní ascites) je bohužel vždy nepříznivým prognostickým znamením. Najdeme ji až u 50% pacientů s nádorovým onemocněním. Obsahuje vysoké množství bílkovin (asi 85% toho, co je obsaženo v krevní plazmě) a je tak dobrým živným prostředím jak pro nádorové buňky, tak pro bakterie. Možnosti ovlivnění tvorby maligního výpotku jsou velmi omezené, pacienti bývají pokročilou chorobou vyčerpáni a používané postupy bohužel nepřinášejí požadovaný účinek. Z toho také vyplývá do značné míry přístup lékařů k terapii. Tito pacienti nemívají dlouhodobější výhled do budoucna, a proto se u nich ke zvládnutí ascitu zpravidla nepoužívají některé “agresivnější” techniky, které jinak lze využít u pacientů třeba s jaterním selháním. Jde o vytvoření spojek mezi dutinou břišní a žilním systémem, který přebytečnou tekutinu odvádí. Jsou to obecně postupy, které zatěžují nemocného při provádění a jejichž výsledek rozhodně není stoprocentní a které mají jasně rozpoznané nežádoucí účinky (rozsev nádorových buněk po těle, krvácivé komplikace, ucpávání drenu a jiné). Ty jsou u pacientů s pokročilým nádorovým onemocněním eticky nepřijatelné, v popředí již nestojí “kvantita”, ale kvalita života. Další možností, která je obvyklá, je podání léků na odvodnění. Bohužel efekt této terapie je často jen minimální nebo žádný. U některých forem nádorového ascitu se do nitrobřišní dutiny podávají protinádorové léky – cytostatika, např. u nádoru žaludku cisplatina. Mezi ostatními možnostmi jde o nejpřínosnější metodu – tuto léčbu by měl indikovat onkolog. Poslední metodou je zavedení trvalého drenu do dutiny břišní a pravidelné vypouštění tekutiny. Proti klasickému způsobu opakované punkce tak nemusí pacient podstupovat znovu a znovu zavádění jehly a drenu. Při opakovaném vypouštění ale: jednak vzniká brána pro vstup infekce do již oslabeného organismu, a dále z těla odcházejí v tekutině i látky pro tělo potřebné, např. bílkoviny. To s sebou přináší další nežádoucí účinky. V praxi se nejčastěji používá opakovaná punkce dutiny břišní. Je tedy vždy na ošetřujícím lékaři, který zná konkrétního nemocného, aby se pokusil najít co nejšetrnější a zároveň co nejúčinnější metodu. Bohužel tedy neexistuje metoda, která by plně zabránila další tvorbě tekutiny a nenesla s sebou vysoká rizika a dyskomfort pro nemocného. Myslím si, že by bylo namístě promluvit s onkologem a pokusit se společně s ním a s ošetřujícím lékařem nalézt pro maminku ten nejšetrnější postup.

Vážená paní Jano, přeji Vám i Vaší mamince, abyste společnými silami dokázaly projít i tímto náročným časem a aby tato Vaše společná cesta nebyla provázena jen utrpením a bolestí, ale také pochopením, účastí a třeba i radostí.

S úctou

MUDr. Irena Závadová