Zemřel mi tatínek. Starali jsme se o něj doma, ale při jeho smrti jsem u něj nebyla. Jak se se vším vyrovnat?

Dobrý den, Evo,

rozumím tomu, že jste se mohla cítit zklamaná nebo máte špatný pocit z toho, že tatínek nakonec zemřel, když jste byla pryč. Možná jste si obdobnou zkušenost mohla přečíst v dopisech jiných lidí, kteří psali do naší poradny. Velmi často se stává, že umírající jako by čekal, až jeho blízcí nebudou doma nebo si odejdou do kuchyně uvařit čaj — a zemře, když je sám. Je možné, že v takové chvíli je odchod pro některé lidi snazší, obzvlášť když pečující osoby samy nejsou se smrtí pacienta úplně vyrovnané.

Vypadá to, že se Vám již poměrně dařilo navracet se zpátky do života a s tatínkovou smrtí se smiřovat, ale dědické řízení vrátilo Vaše prožitky zpátky, navíc došlo k neshodě mezi Vámi a sestrou.

Při dědickém řízení často vyplavou na povrch pocity, které si lidé v rodině nesou, často pramenící někde v nespravedlnostech (reálných i domnělých) útlého dětství. Vyrovnávání pozůstalosti tak může být velmi bolestným a mnohdy téměř neřešitelným problémem.  Lidé v té době sice racionálně argumentují, ale obvykle jsou vedeni iracionálními a nevědomými popudy. Bohužel ale tak vznikají další bolestné křivdy a nenapravitelná poškození vztahů. Je možné, že se taková věc přihodila mezi Vámi a starší sestrou. Poměřování, kdo se jak staral a kdo si co zaslouží, obvykle vede pouze ke zraňování, V takovém případě je lepší využít právně zakotvených pravidel na vypořádání pozůstalosti.

Pokud máte, Evo,  pocit, že by bylo lepší zemřít, necítíte se na zdolávání obtíží současné životní situace a Vaši blízcí se o Vás začínají bát, a ani Vy sama si nejste sebou v této věci jistá, je asi potřeba, abyste dostala více podpory pro překonání tohoto období. Vaše pocity odpovídají stavu, kdy už člověk nemá dost sil, často v reakci na dlouhodobý stres, zármutek nebo přetížení. Zvýšená péče o Vás, o Váš zdravotní i psychický stav by mohla přinést úlevu. Je dobré, že jste se dokázala svěřit kamarádce a ta odhadla, že už je na čase hledat pomoc. Nevím, jestli se Vám ulevilo, když jste psala e-mail do naší poradny, ale přála bych Vám, abyste mohla podobným způsobem sdílet své trápení více či častěji. Mít možnost ohlédnout se, prožít, co se s Vámi děje, vyjádřit vše, co se Vás dotýká. Takovou pomoc Vám mohou poskytnout blízcí lidé, když na to mají kapacitu, nebo psychoterapeuté. Psychoterapeut by Vám mohl být dočasně oporou —  bez obav, že ho zatěžujete nebo že ho vyděsíte. Proto bych Vám doporučila, abyste zvážila možnost psychoterapie, abyste nemusela opakovaně prožívat trauma z tatínkova odchodu a neshod v rodině.

Zuzana Vondřichová