Babička (95 let) trpí depresí, silnými úzkosti a strachem ze smrti. Existuje sociální služba v domácím prostředí, která by jí mohla pomoci?

Dobrý den, paní Markéto,

už z Vašeho podrobného popisu situace i náhledu, co se asi s babičkou děje, je vidět, s jakým nasazením a zájmem se o babičku staráte, jak je pro Vás důležité, aby netrpěla, a hledáte pro ni pomoc. To je nutné ocenit, protože ne každý senior má kolem sebe rodinu ochotnou o něho s takovým zájmem pečovat.

Musím říct, že k Vašemu výkladu – kromě konkrétních informací – se těžko cokoli dodává. Myslím, že situaci vnímáte velmi dobře a v podstatě děláte to, co se dělat dá.

Vypadá to, že babička trpí úzkostí – v tom by jí měly pomoci léky proti úzkosti, které účinkují velmi rychle – většinou je může předepsat i praktický lékař, ale ve Vašem případě by asi stálo za to, aby babičku navštívil geriatr, který by posoudil také kombinaci léků, které babička užívá, a vůbec její celkový stav.

Myslím, že správně vnímáte i to, že v náročných okamžicích kromě léků pomáhá spíš dotyk, pohlazení a konejšení než vysvětlování a dotazování.

Je otázka, jak si babička představuje smrt a to, co je po ní, zda má nějaká očekávání – dokonce můžou být i pozitivní, např. setkání s blízkými, kteří už odešli, s rodiči či sourozenci, manželem. Pokud byla vychována či dospěla k nějaké víře, mohl by pomoci také kněz, který by s ní o těchto tématech mohl mluvit. Pro mnoho lidí je jednodušší sdílet téma smrti a umírání s někým jiným než s nejbližšími lidmi. S odborníkem (knězem či psychologem, poradcem..) je možné lépe mluvit také o vizi „dobré smrti“, s blízkými se o tom mluví špatně, protože to většinou hůř přijímají. 

Myslím, že návštěvy lékařů a neklid babičce také příliš neprospívají, spíš zvyšují její úzkost. Je pro ni jistě čím dál náročnější vnímat realitu takovou, jaká skutečně je, zřejmě se občas pohybuje v různých „jiných“ realitách a nachází tam možná víc klidu. Obecně se lidé velmi často vracejí do dětských vzpomínek, k rodičům, zvykům, ve kterých vyrůstali, to je pro ně někdy konejšivé, když o tom můžou mluvit, ačkoli to posluchačům nemusí být příliš srozumitelné.
 

Jistě je pro ni důležité, když jí potvrzujete, že Vás péče o ni neobtěžuje (sice je jistě náročná, ale to je něco jiného než být na obtíž) a považujete to za jediné možné a správné řešení, protože ji máte rádi.

K Vašim otázkám: Možná využijete kontakty na web zaměřený na seniory jako je www.gerontologie.cz nebo web pro seniory i jejich pečující www.pecujici.cz.

Ohledně depresí seniorů se lze o pomoc obrátit i na Doma bez obav, které sídlí v areálu ÚVN v Praze, který kromě poradenství pečujícím a seniorům nabízí i čtyři bezplatná setkání s psychologem v prostředí poradny, nebo přímo v domácnosti klienta, pokud žije v Praze.

O službě psychologa či psychiatra, který by docházel domů, bohužel nevím. Lze se jistě zeptat jednotlivců, zda by k tomu byli ochotni. Zda je jejich služba hrazená z pojištění nebo se platí klientem závisí na tom, zda má specialista smlouvu se zdravotními pojišťovnami či nikoli. Psychiatr je lékař, tedy by měl vždy pracovat na pojišťovnu, pak může být ovšem omezen tím, zda mu pojišťovna dává možnost terénního provozování své profese. 
  

Vnímám, že babiččiny psychické potíže jsou pro Vás i rodinu náročné, možná by se dala tato náročnost „rozložit“ mezi rodinu a profesionální pomoc – např. v podobě telefonické pomoci seniorům, jako je krizová nonstop linka Senior telefon, kterou provozuje Život 90 na čísle 800 157 157 nebo Zlatá linka seniorů Elpidy, která je zdarma a funguje ve všední dny od 8 do 20 hodin na čísle 800 200 007.
 

Deprese jako taková spadá do problematiky, kterou se zabývá psychiatr, tedy v rámci naší poradny, kde není takový odborník dostupný, Vám nemůžeme konkrétněji odpovědět.

 

S pozdravem a přáním mnoha sil v péči o babičku

Ilona Peňásová