Starám se o partnera po CMP. Jeho psychiatricky nemocná matka ho velmi rozrušuje a hatí tak pokroky, které dělá. Jak s ní jednat?
lorem ipsum...
Několik let pečujete o partnera po mozkové příhodě. Chci ocenit péči, kterou mu věnujete – za jeho zdánlivě „drobnými“ pokroky stojí nepředstavitelné úsilí, vytrvalost a nezdolnost Vás i ostatních spolu-pečovatelek. Je s tím spojená také velká míra koordinace, vzájemného vylaďování, hledání nových možností… Přijměte prosím můj hluboký obdiv a ocenění. Smekám před nesmírným zapojením Vás i ostatních a také před pokroky, kterých se Vám podařilo dosáhnout.
Ptáte se, jak zacházet s matkou Vašeho partnera, která svým jednáním rozbíjí jeho vnitřní rovnováhu a hatí pokroky, kterých jste Vaším velkým úsilím dosáhli.
Dobrý den, vážená paní Andrašková,
vážíme si důvěry, se kterou se nám svěřujete. Vnímám bezradnost a bezmoc, kterou vůči matce partnera zažíváte. Vidím, že se snažíte jí porozumět, vyjít jí vstříc, dohodnout se s ní po dobrém, což velmi oceňuji. Zpravidla takové jednání vede k dobrým vzájemným vztahům. Bohužel v případě maminky Vašeho muže to tak nefunguje. Respekt z Vaší strany není „oplácen“ respektem ze strany její. Ona má možnost dělat si, co jí vyhovuje, ale následky nesete Vy, nikoli ona (= odpovědnost je na Vás?). A Vy jako byste neměla žádnou možnost dělat, co vyhovuje Vám (ve vztahu k oné mámě). S matkou Vašeho partnera nefungují „běžná“ pravidla návštěv (ohlášení se, možnost odmítnout návštěvu, předem vymezený čas, odmítnutí chování, které je u Vás nepřijatelné…).
Myslím, že by Vám velmi prospělo odpovědět si na otázku, proč tomu tak je? Co Vám brání odmítnout nebo nastavit hranice partnerově matce? (Někdy to bývají zjevné důvody, někdy je odpověď hluboce zakotvena v naší duši – např. jsme přesvědčení, že toto se maminkám nedělá či se cítíme provinile, kdybychom někoho odmítli.) Bývá také užitečné sama si pro sebe ujasnit, o koho vlastně pečujete – o partnera, nebo o jeho mámu? Jsou situace, kdy to nejde skloubit, kdy si člověk musí vybrat, o čí dobro usiluje. Někdy je dobré hledat odpovědi společně s někým dalším, s někým, kdo Vás zná a upozorní na to, co byste možná přehlédla. Mnohdy tuto službu udělají dobří přátelé, někdy pomůže pár setkání s psychoterapeutem.
Chci Vám také navrhnout, abyste starost s partnerovou mámou „nadnesla“ na provozní schůzce Vašeho pečovatelského týmu (předpokládám, že se občas sejdete a řeknete si, co se daří a jak dál; pokud takové schůzky neděláte, můžete ji zorganizovat). Doporučuji přizvat i ošetřujícího lékaře a další zapojené lidi. Proberte společně situaci – zda to ostatní vidí podobně, co jim zabírá a pomáhá, co se osvědčuje (ve vztahu k máminým návštěvám) a jaké kdo vidí možnosti. Potom můžete najít řešení, které bude pro Vašeho partnera nejvíc přijatelné. Můžete se také dohodnout na jednotném postupu, který budou všichni dodržovat. (Např. návštěvy od mámy jen v neděli na hodinu – mámě to oznámíte a v ostatní dny ji nepustíte dál.)
Zmínila jste, že partnerova máma trpí psychiatrickou poruchou – zkuste se spojit s jejím psychiatrem. Bohužel neexistuje ideální řešení ani zázračná rada – neznám ji já ani on. Ale mohl by vědět, co se osvědčuje při jednání s lidmi s touto nemocí. A mohl by po Vaší konzultaci být připraven a případně upravit medikaci nebo jinak se o tuto mámu postarat. Za zvážení by jistě stála také návštěva poradny pro mezilidské vztahy. (Dřív se tyto poradny nazývaly manželská poradna a byly ve většině okresních měst). Tam byste mohla najít podporu při hledání řešení, a pokud by partnerova matka souhlasila, mohly byste se tam sejít společně a hledat řešení přijatelné pro obě.
Paní Andrašková, ještě jednou přijměte obdiv za Vaše úsilí. Moc Vám přeji, abyste překonala své obavy a dokázala stanovit pevné hranice partnerově mámě. A také Vám přeji vytrvalost, energii a naději. Kéž je Vám přáno často zažít uspokojení, že jste na dobré cestě.
Budu Vám držet palce.
Petra Hálková
Dotaz zodpovídá
