Pečoval jsem doma o maminku s rakovinou prsu, stav se výrazně zhoršoval. Vyčítám si, že jsem zazmatkoval a maminku odvezl do nemocnice, což ji vyčerpalo.

Dobrý den, René,

s velkým obdivem jsem četla Váš dotaz a popis péče o maminku, která onemocněla rakovinou prsu a o níž jste se do posledních dnů staral doma. Vyčítáte si, že jste v poslední chvíli zazmatkoval a maminku odvezl do nemocnice a zase zpátky, a vystavil ji tak zbytečným bolestem.

Neznám podrobnosti zdravotního stavu Vaší maminky v té době, ale po přečtení Vašeho dotazu jsem si celkem jistá, že máte velkou odvahu a zvládáte i velmi obtížné věci. Horečka, bolest a krvácení jsou příznaky, které vyděsí i otrlé pečovatele. Vůbec se Vám nedivím, že jste záchrannou službu zavolal. V takových případech opravdu není jednoduché rozhodnout, jaké řešení je správné. Pokud byste záchranku nezavolal, mohlo eventuálně dojít například ke zhoršení krvácení a maminka mohla vykrvácet – pak byste si vyčítal, že kdybyste neváhal a záchranku zavolal… opravdu si nemyslím, že zavolání záchranky bylo Vaše selhání. Bylo to v tu chvíli Vaše rozhodnutí, a protože jste do té doby dělal, co bylo ve Vašich silách, není chybou zavolat o pomoc. Je mi líto, že Vám zastupující obvodní lékařka nedokázala pomoci a že tíže rozhodnutí, co dál, tak zůstala na Vás. Píšete, že cesta tam i zpět maminku vyčerpala a po návratu již nekomunikovala, ke zhoršování zdravotního stavu ale docházelo již několik dnů předem. Je tedy pravděpodobné, že velký podíl na zhoršení stavu měla i postupující nemoc. Netrapte se zbytečnými výčitkami, nejsme pány nad životem a smrtí, to dokážeme jen stěží ovlivnit, ale je Vaší zásluhou, že poslední dny mohla maminka prožít doma v klidu a bezpečí.

Chápu, že si po smrti maminky přehráváte všechny možnosti a snažíte se vymyslet, co by bylo možno udělat lépe. Chápu, že Vás tíží utrpení, kterým musela Vaše maminka projít. Bohužel nemůžeme tyto nepříjemnosti z našich blízkých jednoduše sejmout a vzít je na sebe.  Můžeme ale být nablízku a pomáhat jim tyto těžké chvíle překonat. Ani v mobilním či jiném hospici nemůžeme zaručit, že naši pacienti dožijí svůj život s úsměvem a zcela bez bolestí. Snažíme se utišit bolest tak, aby byla snesitelná a dovolila jim prožít zbytek života důstojně a v klidu. Jsem si jistá, že toto se Vám u Vaší maminky podařilo bohatě splnit. Zasluhujete si úctu za citlivý přístup k Vaší mamince. Ostatně jak píšete sám, dávala Vám to najevo i úsměvem.

Přeji Vám mnoho sil do dalších dnů.

S úctou a pozdravem

Jana Michlová