Jak se připravit na poslední chvíle s maminkou?

Milá Iveto,

chápu Vaše obavy, těžce nemocní bývají obvykle v nemocnicích, mnoho z nich tam i zemře a my často nemáme žádné zkušenosti, které by nám mohly pomoci. Mnoho informací najdete na těchto stránkách v části Poslední týdny a dny. Zkusím popsat ještě další možné situace, které by mohly nastat. Je určitě moc dobře, že se snažíte dopředu na vše připravit. Je dobré připravovat se na horší časy a doufat, že nenastanou.

Píšete, že maminka měla bolesti a ty jsou léčeny náplastí s opioidem. Často se stává, že je potřeba dávku navýšit. Nejde ale o projev závislosti v tom psychickém slova smyslu, jako spíše o projev postupu nemoci a návyku těla na látku, to je zcela přirozené. Maminka by měla mít u sebe jednak léky na zácpu, protože opioidy působí někdy i úpornou zácpu, a také léky na takzvanou průlomovou bolest. To je bolest, která se objevuje občas i u pacientů jinak dobře na bolest léčených. Nejčastěji se používají tabletky s morphinem s krátkodobým působením. Opioidy jsou léky, které téměř nemají nejvyšší dávku — pokud je navyšujeme pozvolna a jen tehdy, je-li to skutečně třeba, pak se jich nemusíme obávat. Píšete také, že má maminka vodu v břiše. Občas se může stát, že je vody tolik, že nemocní velmi špatně dýchají, mají velký tlak v břiše a třeba i zvrací. V tom případě lze vodu vypustit, ale snažíme se, aby to bylo jen tehdy, když to nemocnému působí opravdu obtíže.

Velmi pravděpodobně bude maminka čím dál tím méně jíst. Je to naprosto normální a není dobré v tomto stadiu nemoci nemocné k jídlu nutit. Když se nemocní nutí do jídla, většinou je jim pak nevolno a zvracejí a zároveň mívají pocity viny vůči pečujícím, kteří jim nabízejí jídlo s těmi nejlepšími úmysly. Také počítejte s tím, že může klesnout i potřeba vody. Ani tady příliš nemocné k pití nenutíme. A i když příjem potravy klesne na minimum, je dobré dbát o vyprazdňování, i třeba právě s pomocí projímadel. V tom Vám jistě lékař a sestry z hospice budou nápomocni.

Jak postupuje nemoc a klesá příjem potravy, jsou nemocní čím dál unavenější, většinu dne leží na lůžku a více a více spí. Jakoby se jejich tělo postupně uzavíralo. Velká část nemocných pak prostě v klidu ve spánku zemře. U některých pacientů ale bohužel dojde k rozvoji takzvaného delirantního stavu — nemocní jsou neklidní, pokoušejí se vstát, často mluví jakoby nesmyslně (někdy symbolicky o cestě jinam, o balení kufrů, o vlaku, aby jim neujel), nepoznávají pečující. Tady podáváme léky, které nemocného zklidní. A pokud nelze utrpení nemocného dobře zvládnout obvyklými paliativními postupy, lze zahájit takzvanou paliativní sedaci — tedy uvedení nemocného do spánku s pomocí léků tak, aby se jeho utrpení zmírnilo. Je určitě dobře, když možné různé scénáře proberete se zdravotníky, kteří se o maminku starají.

Přeji Vám i Vaší mamince, abyste tu cestu, kterou máte před sebou, zvládly. Věřím, že s pomocí hospice se Vám to podaří. A moc Vám doporučuji, proberte své obavy s maminkou a s pracovníky hospice, oni Vám jistě rádi pomohou se ve Vašich obavách vyznat a připravit se na ně.

S úctou,

MUDr. Irena Závadová