Co mohu dělat, když nejsem spokojen s postupem lékařů?

Vážená paní Kateřino,

je to velmi těžká situace, rozumím tomu, že jste nešťastná a přemýšlíte, zda by nešlo pro tatínka dělat něco víc a lépe. Já o něm vím jen to, co jste napsala ve svém dopise, neznám podrobně jeho zdravotní stav a současný rozsah nádorového onemocnění.

Pokud by byl problém především s výživou, pak toto jde zařídit i doma. Lékař, který má zkušenosti s domácí parenterální výživou, může předepsat vaky, které mohou být nitrožilně podávány i v domácím prostředí. Ptáte se, zda jsou i jiné formy výživy, samozřejmě existují i přípravky, které se mohou podávat normální cestou, tedy vypitím, ale záleží na tom, jak dlouhý kus tenkého střeva pacientovi zůstal, zda je to dostatečná plocha na to, aby se stihlo vstřebat to, co tělo potřebuje.

Protože ale píšete, že šlo o agresivní nádor a že nebyl postižen pouze žaludek, ale proces se již rozšířil dále do břišní dutiny, je pravděpodobné, že jde o stav, kdy není šance na vyléčení rakoviny a onemocnění postupuje, ať děláme, co děláme. S tím také může být spojeno i ubývání sil Vašeho tatínka. S postupným slábnutím se setkáváme prakticky u všech pacientů s pokročilým nádorovým onemocněním, i tehdy, pokud nemají žádný vývod.

V tom případě už není takový důraz na výživu, protože ani výživa nedokáže úbytku sil zamezit. Úbytek sil je totiž následek postupujícího onemocnění a ani výživa mu nedokáže zabránit. Potom je spíš třeba se zaměřit na to, aby nemocného netrápily žádné bolesti, nevolnosti a jiné obtíže a aby pacient prožil čas, který mu ještě zbývá, co nejpříjemněji. Aby ho prožil tam, kde je mu dobře, s lidmi, které má rád. A to je většinou spíš doma, než v nemocnici, protože pohodlí domova a laskavou péči těch nejbližších nedokáže ani sebelépe vybavené nemocniční oddělení nahradit.

Pokud to doma nejde, existují ještě zařízení hospicového typu, která mají zkušenosti s mírněním obtíží provázejícich nádorová onemocnění. Prostředí v hospicích je domácké, s možností neomezených návštěv i případného přespávání rodinných příslušníků a přátel pacienta apod.

Nejlepší by bylo sejít se s ošetřujícím lékařem, který ví o tatínkovi nejvíc, a celou situaci s ním důkladně probrat. Na informace o zdravotním stavu Vašeho tatínka a dalších léčebných možnostech máte Vy i Váš tatínek určitě právo. Potom byste se mohli s tatínkem domluvit, jaká jsou jeho přání a Vaše možnosti ohledně dalšího postupu.

Vím, že je to všechno velmi náročné, že to všechno byl pro Vás všechny velký šok, že je třeba těžké s tatínkem o jeho nemoci otevřeně mluvit, ale myslím, že je to potřeba, zvláště když píšete, že je plně v obraze a vše si uvědomuje. Potom by určitě nebylo správné rozhodovat bez něho. Moc Vám držím palce a myslím na Vás.

MUDr. Kateřina Menčíková