Můj blízký přítel spáchal sebevraždu, nevím, jak se s tím vyrovnat.

Vážená Petro,

je těžké a zřejmě nemožné si představit, čím takový člověk prochází, jaká je jeho cesta k rozhodování a posléze konečnému rozhodnutí. Jediné, co musíme, je respektovat a věřit tomu, že ten, který takovým procesem prošel, opravdu zvažoval pro a proti – i Vy píšete, že Váš přítel zřejmě dlouho žil se sebevražednými myšlenkami, hledal řešení a rozhodoval se.

Není v silách žádného člověka změnit úmysly druhého, přesvědčit ho, pokud k tomu není ochoten a pokud sám někde uvnitř nevěří, že má nějakou naději. 

To, že člověk může svůj život ukončit, víme všichni. Pro někoho je to naprosto nesmyslná a nepředstavitelná myšlenka, pro druhého skutečnost, která pro něho představuje řešení a úlevu. Nemůžeme to posuzovat, nezbývá nám než snažit se to pochopit a přijmout.

Jistě je to pro Vás zatím nepředstavitelné, ale to, co teď myslím potřebujete, je naučit se s tímto faktem  žít. Většinou člověku pomáhá, když může o podobných zkušenostech a prožitcích s někým mluvit, zároveň sám sebe podporovat – a hlavně se neobviňovat, držet si vědomí, že není v lidských silách a ani v právu vnutit někomu vůli k životu, když se rozhodne ho ukončit.

Ještě mě napadá, že pokud by to pro Vás bylo dostupné a přijatelné, můžete se obrátit na nějaké krizové centrum nebo psychoterapeuta, který by Vás v tom, co prožíváte, mohl doprovázet. Ale i podpora blízkých přátel je hodnota a pomoc, kterou je dobré využít.

Milá Petro, držím Vám palce a myslím na Vás.

Ilona Peňásová