Můj skoro pětiletý syn po delší době od úmrtí začal truchlit po své dědečkovi, je to normální, mám s ním navštívit psycholožku?
lorem ipsum...
Píšete o svém smutku a truchlení po zemřelém tatínkovi, ale hlavně o starostech o malého syna, kterého se smrt jeho dědečka bolestně dotkla a zjevně je to pro něho příliš náročné a bolestivé téma, než aby je mohl zvládnout dobře sám.
Vážená paní Petro,
žal je pochopitelná reakce na ztrátu blízkého člověka a často se projevuje i ve střídajících se náladách – a to nejen v beznaději, lítosti, strachu, zoufalství, bolesti, pocitu prázdnoty, ale i třeba právě v hněvu, zlosti a projevech agrese. Často se i protikladné pocity rychle střídají a člověk se může chovat nesrozumitelně pro své okolí.
Jistě je užitečné, aby ve školce učitelky věděly, s čím chování Vašeho syna zřejmě souvisí. Člověk pak má větší kapacitu na to přijmout nepříjemné projevy, když rozumí jejich smyslu a souvislostem.
Další otázka je, co by Váš syn zřejmě potřeboval – děti si s takovou situací neporadí samy, potřebují podporu a přítomnost někoho blízkého, kdo je vlastně ujišťuje, že spolu situaci zvládnou. Dítě potřebuje nějak po svém rozumět tomu, co se stalo, a mít nablízku osobu, která mu může odpovídat na jeho otázky anebo s ním sdílet smutek a konejšit ho.
Jistě je pro Vás těžké podporovat svého syna, a zároveň prožívat sama svůj žal. Možná nemusíte tolik skrývat své pocity, ale mluvit se synem o tom, že truchlit je normální a také, že taková doba smutku zase přejde. Děti potřebují také důvěřovat tomu, že svět bude zase nějak jinak v pořádku – a hlavně že „jejich“ dospělí situaci postupně zvládnou. Nemluvit o těžkých tématech nebývá zrovna nejlepší řešení.
Pokud sama nevíte, jak na to, jistě můžete napřed navštívit sama psychologa nebo psychoterapeuta – ostatně píšete o své zkušenosti, kdy jste se byli poradit, jak mluvit se synem o dědečkově nemoci. A pokud bude potřeba, můžete k psychologovi zajít i se synem. Napřed mi ale připadá, že podporu potřebujete Vy k tomu, abyste se synem v takové bolestivé, ale zároveň přirozené situaci mohla víc být.
Napadá mě, že Cesta domů také vydala drobnou knížku pro děti a jejich rodiče „Když dinosaurům někdo umře“ - právě o tématu umírání tak, aby mu děti mohly rozumět. Možná že byste společně s Vaším synkem v ní mohli najít inspiraci i řešení.
Milá paní Petro, moc na vás myslím a držím palce.
Ilona Peňásová
Dotaz zodpovídá
