Je možné, aby se objevil úsměv po smrti?

Milá Lenko,

nejprve dovolte, abych Vám vyjádřila úctu a obdiv, jak jste celou situaci zvládla. Jistě vyžadovalo hodně osobní odvahy si odvézt maminku, v tak těžkém stavu, domů a postarat se o ni, až do její smrti. Navíc, jak píšete, byl postup nemoci velmi rychlý, jednala jste tedy asi bez velké přípravy. Myslím si, že jste se zachovala velmi statečně a oceňuji, že jste dokázala mamince zabezpečit klidný odchod ze života.

Tak jako každý svůj život prožívá po svém, i způsob umírání bývá u každého jedinečný. Jsou ale určité charakteristické rysy, které mohou být umírajícím společné. Vámi popisované vyvracení očí může být jeden ze způsobů, jak se umírající odpoutává od vnějšího světa a obrací do sebe. Umírání je cesta z vlastního těla i z tohoto světa. Před smrtí umírající opouští svůj dosavadní život a obrací se do sebe, uzavírá vše co prožil a svůj život „dokončuje“ v tichosti svého nitra. Není to odvracení se od blízkých ani vyjádření nespokojenosti, spíše návrat „k sobě“, krok směrem z tohoto světa.

A jak je to s úsměvem? Máte pravdu i úsměv se může objevit až po příchodu smrti, po posledním vydechnutí. Srdce sice přestane bít, dech ustává, ale umírání není jeden okamžik. Stejně jako narození, tak i umírání je proces, těžký boj o první nebo poslední nadechnutí. Vyrovnaný, klidný výraz ve tváři zemřelého je výrazem smíření, vyrovnáním se se smrtí, přijmutí stavu věcí… Pro Vás i nevšední vzpomínkou na to, že jste Vaší mamince pomohla cestu životem dojít v klidu a bezpečí Vaší blízkosti.

Přeji Vám mnoho sil, optimismu a podporu blízkých, aby i Vám pomohli překonat težké chvíle.

S úctou

Jana Michlová