Tatínek umírá na rakovinu, nemůžu se s tím vyrovnat a cítím velkou nespravedlnost osudu.
lorem ipsum...
Píšete o nemoci svého tatínka, o jeho blížícím se konci, se kterým se nemůžete vyrovnat. Hodně se zlobíte a vnímáte nespravedlnost jeho osudu, nechápete, proč si nemůže užít zaslouženého důchodu a všeho, na co se těšil, ještě navíc když jiní, kteří nedosahují jeho lidských kvalit, žijí a nemají žádné potíže.
Vážená paní Ilono,
to jsou otázky a námitky téměř každého člověka – ať už samotného nemocného nebo jeho blízkého, kteří se ocitnou v podobné situaci, jako je ta Vaše.
Máme často pocit, že život by měl být spravedlivější, dobří lidé by neměli trpět, a když už se někomu něco má stát, měl by to být člověk, který si to v nějakém významu zaslouží. To bychom si vlastně přáli a dávalo by nám to smysl.
Život se ale řídí jiným zákonitostmi, než jsou jen ty nám srozumitelné a podle lidských měřítek. I když nejsme schopni rozumět takovému řádu života, nemůžeme v něm vnímat spravedlnost a logiku, nezbývá nám, než nečekané a někdy traumatické události prostě přijmout a pokusit se s nimi vyrovnat. Někdy je to opravdu práce na celý život.
To, co prožíváte a jak, je normální a adekvátní Vaší situaci. Pláčete s maminkou, chtěla byste pořád u tatínka být, zlobíte se, nechápete, jak je to možné. Všechny tyhle prožitky a stavy patří k Vaší situaci a provázejí Vás procesem zpracovávání a vyrovnávání se se smutnou skutečností.
Píšete o svých problémech s manželem – ale i o tom, že má pochopení a je Vám oporou.
Je pravda, že taková situace a prožitky, které teď jsou součástí Vašeho života, člověka provázejí nějaký čas, a pak se život pomalu navrací do svých kolejí. Vypadá to, že se soustředíte hlavně na tatínka, na průběh jeho nemoci a čekáte, jak se situace vyvine – nemůžete se možná soustředit na nic jiného. Pokud by se situace pro Vás nevyvíjela postupně k návratu k normálnímu fungování, měla jste obavy, zda to je v pořádku, nebo se objevil problém ve Vašem manželském soužití, který by přerůstal hranice toho, co sami zvládnete, bylo by namístě navštívit odborníka – psychologa nebo manželského poradce.
To, co zažíváte, je normální reakce na ztrátu, strach, co bude dál, a pocit, že není možné takovou ztrátu přijmout. Téměř každý člověk takovou situací dřív nebo později prochází – a zase se z ní dostane. Buď se situace sama přirozeně vyvine, nebo je možné obrátit se o pomoc a podporu, se kterou můžete to, co Vás potkalo a ještě čeká, zvládnout lépe.
Myslím na Vás a přeji Vám, ať zvládnete co nejlíp vše těžké, co vás teď v životě potkalo.
Ilona Peňásová
Dotaz zodpovídá
