Tatínek poté, co se po prodělané chemoterapii a zhubnutí viděl v zrcadle, odmítá vstát. Zdá se, že rezignoval na život. Co s tím?

Vážená paní Radko,

vzhledem k tomu, co ho potkalo, je pochopitelné, že prožívá těžké chvíle, a Vy s ním.

Nejen nemoc a operace, ale i nepříjemný rozchod s družkou, která ho nepodržela v  krizové životní chvíli, v něm jistě vyvolaly pocity bezmoci, zloby a rezignace.

Lidé, kteří jsou konfrontováni s něčím, co si neuměli nikdy představit, třeba s život ohrožující nemocí a zatěžující léčbou, nejistotou, čekáním na výsledky, většinou procházejí fázemi vyrovnávání se s bolestnými fakty. Často lidé napřed nejsou schopni uvěřit tomu, že to může být pravda, odmítají, pak bojují. Když nemoc postupuje nebo je nutné podstoupit různé nepříjemné a změny vyvolávající zákroky při léčbě, jejich odolnost dostává zabrat – nejen ve fyzickém, ale i psychickém smyslu samozřejmě. Často člověk rezignuje, složí zbraně, ztratí naději. To je velký nápor nejen pro něho, ale neméně pro jeho okolí.

Myslím, že je rozhodující, jaké budou výsledky dalších vyšetření, na které čekáte. Pokud budou příznivé, bude jistě jednodušší tatínka motivovat, pomoct mu najít sílu a naději do dalšího života. Naděje a důvěra, které člověk cítí, dělá divy.

V každém případě to, co můžete, je být s ním, mluvit s ním – nejen o tom, co je teď, ale co kdy bylo, co kdy zažil, co ho bavilo a baví, dávat mu najevo, že je pro Vás důležitý – ale i to, že rozumíte tomu, jak je pro něho těžké držet si naději. Je otázka, zda má kolem sebe další lidi, kteří jsou pro něho důležití, přátele, rodinu – skrze vztahy s druhými může přijít i další vůle k životu.

Mohlo by se stát, že tatínkova deprese je hlubší – pak by bylo namístě kontaktovat lékaře, který by s ním promluvil a v případě potřeby předepsal na nějakou dobu antidepresiva. Někdy je skutečně těžké pro člověka samotného najít cestu ze zavalující deprese, léky pak člověku mohou přinést uklidnění a ulehčení, ze kterého se může odrazit k něčemu motivujícímu.

Pokud se nepodaří v tatínkovi vzbudit aspoň kousek vůle a naděje, poraďte se s lékařem.

V každém případě není Vaše zodpovědnost, zda se tatínek rozhodne bojovat nebo ne. Je to jeho život, jeho rozhodnutí, které Vy můžete zkusit ovlivnit, ale nejste zodpovědná za to, pokud tatínek vše odmítne. Vždycky mu ale můžete dát své porozumění a svou přítomnost.

Myslím na Vás a držím palce.

Ilona Peňásová