Nevhodná péče o příbuzného v nemocničním zařízení.

Vážený pane Nováku,

obracíte se na naši poradnu skutečně s nelehkým dotazem – a to proto, že podobné situace neadekvátní péče se v některých nemocnicích či ústavech prostě mohou stát – i když by samozřejmě neměly – a člověk se cítí tváří v tvář takovému přístupu k péči zvlášť o staré lidi bezmocný.

Jistě se shodneme na tom, že tak by to vypadat nemělo, a můžeme si společně klást otázku, proč např. ona dotyčná ošetřovatelka vůbec takovou práci odvádí, jak to, že jí to „projde“, proč třeba nepracuje na jiném místě, které ji tolik nevyčerpává nebo neprovokuje – ale na to by samozřejmě musela odpovědět ona nebo její nadřízení.

Úplně chápu Váš pocit rozhořčení a možná i šoku, když svou babičku v takové situaci vidíte. Je samozřejmě otázka, zda je člověk vůči takovému chování skutečně bezmocný. Chci věřit tomu, že není – nebo alespoň ne zcela.

Pokud není možnost nechat babičku hospitalizovat v jiném zařízení, můžete si stěžovat u nadřízených takového pracovníka, chtít o tom s onou ošetřovatelkou mluvit, poukázat na takové jednání – ať už stížností  nebo tím, že se pokusíte případ nějak medializovat. Můžete prostě znovu a znovu požadovat po personálu, aby své úkoly plnil tak, jak má – s tím, že se s takovým přístupem nesmíříte.

Nevím, zda je možné, že by pak jednání ošetřovatelky bylo ještě horší (možná, že to ani nejde), ale neměl by to být argument pro to, aby člověk mlčel.

Pokud se bojíte na situaci nějak poukázat, pak je možné prostě fungovat jako rodina počas hospitalizace tak, abyste babičku měli pod kontrolou a každý den se přesvědčili, že je babička v pořádku. Samozřejmě byste neměli suplovat práci profesionála, ale možnost nechat babičku bez pomoci je pro ni i pro Vás asi ještě nepříjemnější.

Možnost stížnosti s žádostí o odpověď a vyjádření nadřízených lze pak využít až po propuštění babičky z hospitalizace.

Zdravotnictví jistě není jediný systém, kde všechno nefunguje tak, jak by mělo – ale v tomto oboru se nás nesrovnalosti zřejmě nejvíc dotýkají, protože zasahují do intimního prostoru našich nejbližších vztahů. Chápu, že se objevují obavy z možné „odplaty“ – ale s takovým přístupem bychom vlastně nepřímo spolupracovali na tom, aby se nesrovnalosti udržovaly dál a zůstaly bez reakce.

Svým způsobem se při psaní této odpovědi cítím také trochu bezmocná – protože skutečné řešení je v systému a jeho dodržování, v pravidlech profesionality a morálky, která budou pro každého samozřejmá, ale i v dobré péči a ohodnocení nelehké práce personálu – a fungování takového systému je proces, který ještě není zcela jasně fungující a usazený. Ve Vaší situaci jde zřejmě o selhání pracovníka, ke kterému prostě může vždycky dojít – pak je potřeba se proti tomu nějak ozvat.

Vážený pane, držím vám i Vaší babičce palce a doufám, že se situace vyvine k dobrému řešení.

Ilona Peňásová