Jsem tři měsíce s partnerem, kterému po deseti letech vztahu zemřela přítelkyně. Utápí se ve výčitkách, nechce se nikomu svěřit ani hledat pomoc. Co s tím?

Milá Veroniko,

z Vašeho dopisu čiší velmi sympatická otevřenost, čistota a ryzost. Situace pro Vás není lehká, tři měsíce proti deseti rokům je tvrdý nepoměr. Na Vaší straně je ovšem sám život i sám čas a to jsou mocní pomocníci! Opravdu to bude vyžadovat notnou dávku trpělivosti a vytrvalosti. Tady je každá rada drahá, domnívám se ale, že momentálně stále ještě méně znamená více. Buďte sama sebou, ale netlačte příliš.
A velmi Vám doporučuji vyhledat odbornou pomoc pro sebe samu. To je častý případ, že z partnerské dvojice je odborné pomoci nakloněný jen jeden. Nevadí, velmi často to stačí. Vy také potřebujete podporu, pohled třetí osoby i podněty ke konkrétním otázkám. Potřebujete odborníka, který bude na Vaší straně a který se bude společně s Vámi orientovat v tom, co bude přicházet a co se bude třeba zcela konkrétně rozhodovat a řešit. Vyhledejte dostupnou poradnu či odbornou praxi a pak si vyberte také podle pocitu a intuice, abyste mohla opravdu prožít oporu a pomoc založenou na důvěře, solidnosti a spolehlivosti.
A rozhodně pokračujte v tom, co se Vám už osvědčilo — buďte se svým partnerem v jiném prostředí. Co nejpřirozeněji, ale pokud možno také co nejčastěji. Pro svého partnera mějte pochopení a citlivost, ale to samé mějte i pro sebe! A nezapomeňte — život a čas jsou na Vaší straně!
Děkuji za Vaši důvěru i otevřenost a přeji pokud možno dobré léto.

Jiří Černý