Je to devět měsíců, co jsem při nehodě přišla o partnera a roční dcerku. Chodím k psycholožce, ale stejně přemýšlím o sebevraždě. Co dělat?

Jaruško,

všechno to, co děláte, děláte dobře. Ono Vám to pomáhá méně, než byste si přála a představovala, ale přece jen Vám to nějak pomáhá. Je dobře, že užíváte prášky a chodíte pravidelně k psycholožce. Bez této pomoci by Vám bylo hůř. Je dobře to, že chodíte občas do práce, i to, že se držíte stranou lidí. Je dobře, že můžete žít s mámou. Potřebujete ji a ona potřebuje Vás. Byla jste u toho, všechno jste viděla, umřeli Vám dva nejbližší lidé. Přemýšlíte od té doby hodně o smrti. To je přirozené. Pro Vás to bylo, jako by Vám tam tehdy odumřelo skoro celé srdce. Ale srdce člověka znovu ožívá a znovu dorůstá, pomalu, nepozorovaně, ale ožívá a dorůstá, protože je součástí samotné podstaty života. A tak díky tomu také ve Vašem srdci mohou dál žít Ti, které milujete.

Přeji Vám, aby se Vaše srdce pomaličku, den za dnem, otevíralo životu a lásce.

Jiří Černý