Maminka zanedbala nádor prsu, vzdoruje vyšetřením, nejspíš odmítne i onkologickou léčbu. Jak se starat, když nespolupracuje?
lorem ipsum...
Vaše maminka je nyní hospitalizována s pokročilým nádorem prsu, je vyhublá, dušná a slabá. Vy máte obavu, že po propuštění z nemocnice nebude schopna se o sebe postarat a ani ve Vašich silách není jí celodenní péči zajistit. Ptáte se, co dělat dál.
Milá paní Stříteská,
doporučila bych Vám se spojit se sociální pracovnicí v nemocnici, kde maminka aktuálně leží a maminčinu situaci s ní probrat. Měla by být schopna Vám nabídnout nějaké možnosti řešení. Tak, jak maminčin stav popisujete, asi by pro ni nejspíše připadal v úvahu lůžkový hospic, kde by byla zajištěna jak léčba dušnosti a bolestí, tak ošetřovatelská péče. Před přijetím do lůžkového hospice je však skutečně třeba nejprve vyjádření onkologa stran eventuální protinádorové léčby, kterou samozřejmě maminka má plné právo odmítnout. Je však dobře, aby s ní o tom alespoň lékař promluvil a vysvětlil jí pro a proti.
Pokud ve Vašem okolí žádný lůžkový hospic není, jsou další možností např. léčebny dlouhodobě nemocných, jejichž úroveň a kvalita poskytované péče však je různá, je proto dobře se na to sociální pracovnice přeptat, měla by mít o situaci přehled a poradit Vám. I s hospitalizací v nějakém zařízení následné péče však musí maminka souhlasit, není možné toto rozhodovat bez ní, je potřeba s ní situaci probrat a ptát se i na její přání a představy a pokusit se je skloubit s realitou.
Když by Vaše maminka trvala na tom, že do žádného lůžkového zařízení nechce, může tatínkovi pomoci v péči např. některý z mobilních hospiců nebo agentura domácí péče či pečovatelská služba. Každá z těchto služeb má trochu jiný popis práce a systém fungování, ale to Vám sociální pracovnice bude umět vysvětlit i Vás případně odkázat na konkrétní organizace v místě maminčina bydliště. Kontakty na výše uvedené služby na území Prahy najdete spolu se seznamem lůžkových a domácích hospiců v našem adresáři služeb.
Přeji hodně síly a úspěšné domlouvání.
S úctou
MUDr. Kateřina Menčíková