Po švagrové zůstala osmnáctiletá neteř, je uzavřená a naštvaná. Jak jí pomoci?

Dobrý den, paní Petro,

chcete radu, co dál s Monikou, Vaší neteří, a ve mě to vyvolává hlavně otázku, co můžete reálně dělat. Vaše úvahy o tom, že dívka potřebuje, aby s ní někdo citlivě a ohleduplně mluvil o její situaci a pomalu spolu s ní nahlédl do jejího světa, jsou jistě velmi přesné. Nabízíte jí, co jde, ale vypadá to, že na její straně není o takovou podporu zájem. Také proto rozumím Vaší rozmrzelosti nad tím, že Moniku její maminka nepřipravila na možnost života bez ní a nyní není jasné, co by dívka potřebovala, aby se jí podařilo v obtížném životním období zorientovat.

Úvahy nad Vašimi možnostmi mne vedou k tomu, že jde spíš o to začít se Moniky více ptát a učit ji samotnou, aby se zajímala sama o sebe. Je možné, že s ní její matka neprobírala, co Monika potřebuje, možná se v době léčby mluvilo spíš o tom, co potřebuje Vaše švagrová. Moničin nezájem o vlastní osud mohl vzniknout už dávno a přesměrovat její pozornost na sebe sama jistě nebude nijak jednoduché a ani není zřejmé, zda se Vám a dívčiným příbuzným podaří toho dosáhnout.

V případě Vaší neteře bych Vám a dalším lidem, kteří se zabývají jejím osudem, doporučila méně se se soustředit na nabídku řešení nebo povyražení. Monika možná neví, co chce, ani co by jí pomohlo, možná ani to, že nějakou pomoc potřebuje. Snad by mohlo prospět vice s ní mluvit o tom, že její názor potřebujete, že jí můžete pomoci nějaký si vytvořit, o důležitosti její vlastní cesty, a také o Vaší nejistotě, co by pro ni bylo dobré. Může pomoci i respektovat její zmatek a snažit se jí sdělit, že má čas, aby se zorientovala. Komunikace s psychologem by také mohla prospět, ale jen v případě, že půjde o dobrovolný akt z dívčiny strany. Moje doporučení jsou vedena podobnou obavou, jakou jste napsala – když se budete vnucovat, dívka odmítne spolupráci úplně. Proto jde spíš o to, abyste se opatrně zajímali, dávali jí prostor a případně ji tak pozvolna učili, aby přemýšlela nad vlastními potřebami a cíli. Snad, když si uvědomí, že je důležitá, bude ochotná vykročit do života. Je to děvče, které má už nyní velikou zátěž a tak asi nemůže hned přijmout něco, co je pro ostatní zpříjemnění života, protože pro ni to může být jen další komplikace, na kterou se necítí být připravená. Nevím to samozřejmě vůbec jistě, Moniku neznám a usuzuji jen z Vašeho emailu, ale tuším, že pomáhat můžete hlavně tam, kde už po pomoci vznikla poptávka, jinak hrozí další zmatky a nedorozumění.

Přeji Vám i Vašim blízkým, abyste dokázali s neteří najít nějakou společnou cestu, i když se to nyní nedaří, je obdivuhodné, že se snažíte dívku podpořit a najít pro ni dobré zázemí.

Zuzana Vondřichová