Mám rakovinu a glaukom, živím rodinu, bojuji, ale jsem unavený a zoufalý. Jak dál?

Petře,

působíte na mne jako rovný a schopný chlap, s kterým se život vůbec nemazlí. Jste silný a jste bojovník, děláte co můžete, možná ještě kus navíc. Nikdo ale nemá sil neomezeně, nikdo. Píšete, že jste zoufalý. A kdo by nebyl. Je od Vás férové, že i v takové situaci myslíte na ty okolo sebe, abyste neublížil, nezatížil. Ano, jsou situace, kdy je zřejmé, že smrt bude řešením. Musí to ale být smrt, která přijde sama, aby to bylo dobré řešení, které nikoho nezatíží. Bojujte dál. Co se týče sexu, ten ztrácí v takové životní situaci svou přitažlivost, to je normální, takhle to je. Píšete, že manželka je Vám oporou, možná se tedy před ní nemusíte zas tolik stydět za svou slabost a možná by i jí pomohla Vaše trochu větší otevřenost, ale to si zvažte sám.
Děkuju Vám jménem Cesty domů za Vaši důvěru svěřit se alespoň nám.

Máte můj obdiv.

Jiří Černý