Kdo by měl pacientovi sdělit vážnost diagnózy?

Dobrý den, Niko,

Z Vašeho psaní cítím mnoho bolesti a hořkosti. Píšete, že praktická lékařka Vaší maminky jí nedostatečně vysvětlila závažnost jejího stavu a dopustila, aby maminka odmítla péči, která by jí dala šanci se léčit. Myslíte si, že zanedbala péči o Vaši maminku zejména tím, že s ní dostatečně nemluvila o závažnosti výsledků vyšetření, kterým maminka nemohla rozumět a zejména jí nevysvětlila možné dopady odmítnutí operace. Ptáte se, kdo by měl být zodpovědný za to, že pacient je o svém zdravotním stavu informován a rozumí mu natolik, že může poučeně rozhodovat o dalším průběhu péče.

Vaše zkušenost je skutečně velmi smutná a bolestná a je zcela na místě, že kromě zármutku se hodně zlobíte. Chápu, že v příběhu Vaší maminky je mnoho kdyby a mnoho momentů, kdy se zdá, že se mohla situace zvrátit a Vaše maminka mohla ještě žít. Z Vašeho popisu se nabízí, že již od začátku mělo být vše jinak a po přečtení všech Vašich argumentů je člověku úzko. Povinnost informovat pacienta má každý lékař, který posílá pacienta k vyšetření, a to v takovém rozsahu, aby pacient úměrně svým schopnostem měl dostatek informací k tomu, aby se mohl adekvátně rozhodnout o přijetí, či odmítnutí dalších opatření. Měl by být informován pravdivě a plně o závažnosti stavu a o všech skutečnostech, které z výsledků vyšetření plynou, v takové míře a rozsahu, jak si sám přeje a potřebuje k další spolupráci. Máte pravdu, že zejména pokud je odůvodněné podezření, že odmítnutí léčby, či operace, pacienta poškodí, či ohrozí jeho život, musí být dostatečně poučen o všech možných důsledcích, případně by měl podepsat negativní revers.

Proč k tomu u Vaší maminky, jak píšete, nedošlo, to nedokážu, ani nemohu posoudit. Nemohu se vyjádřit ani k tomu, co a kdy měla její lékařka udělat jinak, natož zda byl její přístup důvodem, že se Vaše maminka neléčila a zemřela. Nevím, jak detailní informace měla lékařka k dispozici, jestli výsledky a další postup nekonzultovala se specialisty, zda se někdo nevyjádřil v tom smyslu, že by operace pro maminku v aktuálním stavu představovala velké riziko, zda jí nehrozily komplikace, které by jí výrazně zhoršily kvalitu života. Nechci lékařku omlouvat, protože, jak jsem řekla, nevím, co všechno v jejím jednání hrálo roli. Je tady mnoho neznámých, schovaných za tím, co je nám známo. Práce lékaře je většinou vícevrstevná a to, co je výstupem pro pacienta a rodinu, by mělo být upleteno z mnoha vláken nejrůznějších informací. Jak přesně to bylo v případě praktické lékařky Vaší maminky, nemohu posoudit.

Každopádně s Vámi souhlasím, že Vaší mamince mělo být vše podrobně vysvětleno, pokud pravdivé informace ohledně vážnosti situace a prognózy výhradně neodmítala, jak se někdy stává. Mě jako lékařku, velmi mrzí, že si k bolesti ze ztráty nesete i bolest z křivdy. Váš příběh by měl být poučením pro nás, lékaře, že mluvit s pacientem je stejně důležité, jako vyšetřovat a léčit a zároveň pro nás, pacienty a rodiny nemocných, by měl být povzbuzením ptát se, dokud nerozumím všemu, čemu rozumět potřebuji.

Děkuji tedy za Váš dotaz a přeji Vám mnoho sil do těžkého období truchlení a vyrovnávání se se ztrátou dvakrát bolestnou. Bude to chtít hodně času, který se nedá uspěchat.

S úctou

MUDr. Katarína Vlčková