Tatínek včera zemřel, chtěl nastavit budík, což nikdy nepotřeboval. Věděl, že zemře?

Dobrý den, paní Wagnerová,

přijměte moji soustrast, píšete nám hned po ztrátě tatínka.

Nemohu Vám odpovědět konkrétně, co měl na mysli Váš tatínek, když chtěl nařídit budíka, ale mohu Vám přiblížit obecně, co mohou umírající cítit.
Není výjimečné, že umírající člověk cítí blízkost smrti. Nevíme, zda vědomě umí určit její čas (i když v některých kulturách to patří k dobrému umírání), ale někteří intuitivně určují dobu své smrti. Jsou lidé, kteří, ač obklopeni příbuznými, chtějí nejspíš být v okamžik smrti sami a dokážou ji „načasovat“ na chvíli, kdy blízcí musí na chvíli odejít. Jiní dokážou počkat, až třeba přijde někdo důležitý a až poté zemřít. Další dokážou sdělit, kterých záležitostí se ještě zúčastní a u kterých již nebudou. Je docela možné, že Váš tatínek měl takové intuitivní vnímání a tak Vám dal instrukce, které jindy nedával a nepotřeboval. Z Vašeho e-mailu usuzuji, že to byla součást jeho klidného odchodu.

Zuzana Vondřichová