Neprožívám úmrtí blízkých jako ostatní, jsem za cynika. Jedná se o poruchu?

Dobrý den, Jano,

po přečtení Vašeho e-mailu přemýšlím, zda Vás trápí, jak sama reagujete, tj. sama se necítíte v pořádku, nebo spíš to, jak moc se odlišujete od ostatních.
Nevím o žádné normě, která by říkala, co má v člověku vyvolávat smrt blízkých lidí a její důkaz v podobě pohledu na nebožtíka. Většina lidí má pocit ztráty a také celou směs dalších emocí. Nemají to však všichni. Jsou lidé, kteří prostě hloubku této ztráty nepociťují a také jsou lidé, kteří jsou citliví, ale své pocity si neuvědomují, zasouvají je někam do hlubin své psychiky, a tedy k nim také nemají přístup. Možná patříte do některé z těchto skupin anebo je to ještě nějak jinak, možností je opravdu hodně.

Nemyslím si, že je třeba Vám dávat diagnózu nebo naopak psát, že je to tak v pořádku. Doporučila bych Vám zabývat se svými pochybnostmi buď mezi blízkými – jestli je jim Váš postoj nějak na obtíž a tedy zda potřebují z Vaší strany nějakou citlivost nebo ohledy a případně se zkusit obrátit na psychoterapeuta – nikoliv proto, aby Vás změnil, ale abyste mohla svému postoji či jeho důsledkům lépe porozumět a zacházet se sebou a druhými tak, aby Vám to nezpůsobovalo potíže hlavně ve vztahu se žijícími a ve vztahu se sebou samotnou.

Zuzana Vondřichová