Je nutné, aby bylo součástí dříve vysloveného přání poučení pacienta o důsledcích jeho rozhodnutí,když je sám lékař?

Vážená paní Kabelová,

zákon o zdravotních službách nerozlišuje, zda je pacient sám odborníkem, nebo není. Říká jen, že respektováno bude pouze takové dříve vyslovené přání, které bylo učiněno na základě písemného poučení, a to lékařem v oboru všeobecné praktické lékařství, nebo jiným ošetřujícím lékařem v oboru zdravotní péče, s níž dříve vyslovené přání souvisí. Je tedy třeba dovodit, že i dříve vyslovené přání pacienta, který je přitom sám lékařem, bude moci být respektováno pouze, pokud bude splněn požadavek poučení pacienta o následcích jeho rozhodnutí.

Dovolím si Vás nicméně odkázat na vyhlášku č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci, která stanoví náležitosti záznamu o dříve vysloveném přání učiněném při přijetí do péče poskytovatelem nebo v průběhu hospitalizace. Dle dílu 7. přílohy č. 1 této vyhlášky se pro záznam o dříve vysloveném přání, je-li předmětem souhlas s poskytnutím zdravotních služeb, obdobně použije ustanovení části A dílu 5. přílohy č. 1 vyhlášky o písemném souhlasu s poskytnutím zdravotních služeb. Bod 5. stanoví, že souhlas pacienta má mimo jiné obsahovat:

„1. údaje o účelu, povaze, předpokládaném prospěchu, následcích a možných rizicích zdravotních služeb,
2. poučení o tom, zda navrhované zdravotní služby mají nějakou alternativu a pacient má možnost zvolit si z několika alternativ,
3. údaje o možném omezení v obvyklém způsobu života a v pracovní schopnosti po poskytnutí příslušných zdravotních služeb, lze-li takové omezení předpokládat, a v případě změny zdravotního stavu též údaje o změnách zdravotní způsobilosti,
4. údaje o léčebném režimu a preventivních opatřeních, která jsou vhodná, a o poskytnutí dalších zdravotních služeb,
5. poučení o právu pacienta svobodně se rozhodnout o postupu při poskytování zdravotních služeb, pokud jiné právní předpisy toto právo nevylučují.“

Podobně, dle dílu 7. přílohy č. 1 vyhlášky se pro záznam o dříve vysloveném přání, je-li předmětem nesouhlas s poskytnutím zdravotních služeb, obdobně použije ustanovení části A dílu 6. přílohy č. 1 vyhlášky o odmítnutí poskytování zdravotních služeb. Bod 6. stanoví, že záznam o odmítnutí má mimo jiné obsahovat:

„1. údaj o zdravotním stavu pacienta a potřebných zdravotních službách,
2. údaj o možných následcích odmítnutí potřebných zdravotních služeb pro zdraví pacienta,
3. záznam vyjádření pacienta, že údaje podle bodu 1 a 2 mu byly zdravotnickým pracovníkem sděleny a vysvětleny, že jim porozuměl a že měl možnost klást doplňující otázky, které mu byly zdravotnickým pracovníkem zodpovězeny,
4. písemné prohlášení pacienta, popřípadě záznam o tomto prohlášení, že i přes poskytnuté vysvětlení potřebné zdravotní služby odmítá.“

Vzor poučení k dispozici bohužel nemáme, ale např. v návrhu formy sepsání dříve vysloveného přání MZ ČR může být přímo jeho součástí:
“2. Poučení lékaře o důsledcích rozhodnutí o nezahájení zdravotních výkonů
podle bodu 1.
……………………………………………………………………………………………………………
……………………………………………………………………………………………………………
………………………………………………………………………………………………….………*)
*) Poučení lékaře lze rozvést na samostatném listu, který se k „dříve vyslovenému přání“ přiloží.
Z přiloženého poučení musí být zřejmé, kterému pacientovi bylo podáno a ke kterým skutečnostem,
které jsou předmětem dříve vysloveného přání se vztahuje, dále datum, kdy bylo provedeno a který
lékař jej provedl.”

Domnívám se, že z těchto ustanovení lze při koncipování poučení pacienta alespoň rámcově vycházet s tím, že konkrétní znění poučení bude pak třeba přizpůsobit konkrétnímu dříve vyslovenému přání s ohledem na zdravotní služby, se kterými pacient bude vyslovovat souhlas nebo nesouhlas.

S přáním hezkého dne

Barbora Vráblová