Zemřela mi babička, když jsem byla v Anglii. Zazlívám jí, že mi nedala šanci se rozloučit. Jak si odpustit?

Dobrý den, Adélo,

z Vašeho dotazu je poznat, že jste měla babičku opravdu ráda. A také, že jste dělala, co jste mohla, abyste s ní byla v kontaktu. Všímáte si pocitu, jako kdybyste na ni byla uvnitř naštvaná — věřte, že je to normální. Smrt našich blízkých v nás umí rozehrát celou plejádu pocitů a tedy i ty negativní. Zlobíme se, protože jsme bezmocní. Smrt je totiž vždy nějak nevyzpytatelná a nevypočitatelná a tak nás často překvapí nebo zaskočí. I když se snažíme sebevíc, vždy má nad námi lidmi tak trochu “navrch”. A to znamená, že často bývá všechno trochu jinak, než jak by si to člověk představoval a přál. S tím nikdo nic nenadělá, tohle musíme zkrátka přijmout. Až to bude možné a vhodné, můžete přijít na hřbitov k hrobu Vaší babičky, znovu se s ní rozloučit, v duchu jí trochu povyprávět o Anglii, zavzpomínat. Od toho hřbitovy jsou.

Mějte se hezky, ať se Vám daří a ať jsou i ty letošní vánoce pro Vás nakonec svátky radosti a pokoje.

Jiří Černý