Zemřela mi maminka, o niž jsem mnoho let pečovala, strašně to bolí. Jak to zvládnout?

Dobrý den, Hanko,

nejprve mi dovolte vyjádřit úctu a respekt před intenzitou, rozsahem a délkou Vaší péče o maminku. To je opravdu obdivuhodné. Na druhou stranu Vám právě tato intenzita dělá tu Vaši novou situaci těžší, protože ve Vašem případě to nebude chtít “jenom čas”, aby všechno přebolelo a bylo odtruchleno. Vy stojíte před výzvou nově uchopit svůj vlastní život a s ním i životy svých nejbližších. Maminka se nevrátí, Váš pocit se mýlí a Vy to víte. Potřebujete plakat, to je v pořádku a pomáhá to. Musíte také zařizovat všechny nezbytnosti, spojené s odchodem blízkého člověka. Především ale potřebujete přijmout fakt, že ona pupeční šňůra byla skutečně a definitivně přestřižena. Bolí to a bude to ještě náročné, ale je to tak normální a přirozené, tak jako je přirozené, že Vaše maminka po dlouhé a těžké nemoci nakonec umřela, přes všechnu snahu a úsilí. Uvolnil se Vám životní prostor, donedávna zaplňovaný péčí o ni. Ten nový prostor náleží Vám samotné a Vašim nejbližším, Vašemu synkovi. Tak, jako jste nechala svou maminku odejít to odpoledne, tak bude nezbytné nechat ji odejít i vnitřně a umožnit tak Vám samé a spolu s Vámi i Vašim nejbližším, abyste to nově uvolněné místo mohli přijmout, začít ho utvářet a v tom nejlepším slova smyslu se v něm v lásce a pokoji zabydlovat.

Hanko, přeji Vám dostatek síly a odvahy!

Jiří Černý