Maminka má rakovinu prsu a metastázy. Po kolapsu je zmatená, jako by nic nevěděla. Jak se k ní chovat?

Dobrý den, paní Anno,

děkujeme Vám za důvěru ve Vaší nelehké situaci. Chápu, že je tato situace pro Vás velmi stresující a vyčerpávající. Píšete o pocitech bezmoci a nejistoty. Ráda bych Vás ale podpořila: to, že se o maminku staráte, že bydlí u Vás, že o její nemoci a o tom, jak ji podporovat a pomoci přemýšlíte, a hledáte odpovědi na otázky, je známkou Vaší veliké síly a neocenitelným darem mamince. Pocit bezmoci při setkání s nevyléčitelným onemocněním u blízkého člověka je pochopitelný, ale teď je potřeba zaměřit se na praktické a přítomné věci. Vy nejste bezmocná, Vy můžete Vaší mamince pomoci v čase, který ji zbývá a který, ať už bude jakkoliv dlouhý, je pro vás obě velmi důležitý. Je samozřejmé, že Vás bude občas potkávat smutek, slabost, slzy a strach, ale Vy, pokud se rozhodnete s ní být, tak Vaše blízkost jí bude dostatečnou oporou. Nebojte se, pro své blízké dokážeme neuvěřitelné věci a věřím, že to zvládnete. Nemusíte být pořád ani veselá, ani s úsměvem, ani s nezdolným optimismem, nejdůležitější je, pokud budete s ní.

Za jednu z důležitých věcí, které je potřeba vyřešit, bych považovala rozhovor o maminčině nemoci a léčbě, která již nádor nevyléčí, ale nemoc bude jen “brzdit” a postupně pravděpodobně přestane fungovat úplně. Tento důležitý rozhovor by s maminkou měl vést lékař, který ji léčí (onkolog?, internista?, praktický lékař?). Vy u tohoto rozhovoru, pokud si to maminka bude přát, můžete být přítomna a společně o tom s lékařem mluvit. Po takovém rozhovoru pak můžete doma navázat na to, co lékař mamince řekl, a co to znamená. Vždy doporučujeme s nemocným člověkem mluvit citlivě, ale bez lží a frází (“to bude dobré” a podobně). Z našich zkušeností nemocný s nevyléčitelnou chorobou velmi dobře cítí, že mu síly docházejí a pokud mu okolí, i přes jasné známky postupující nemoci tvrdí opak, cítí se pak nemocný člověk osamocený a zmatený. Naopak láskyplná podpora (“budu Ti nablízku, kdykoliv budeš potřebovat”) je pro něj mnohdy mnohem důležitější.

Pokud se bude stav maminky zhoršovat a bude pro Vás péče náročná, neváhejte požádat o profesionální pomoc — je u Vás dostupná domácí hospicová péče? Terénní zdravotní služby? Zeptejte se Vašeho praktického lékaře na možnosti péče i možnosti finančního příspěvku při péči o maminku. Existují také sociální poradny, kde Vám mohou poradit, jak si pomoc o blízkého člověka usnadnit. Pokud potřebujete podporu, nebojte se o ni požádat, nemusíte vše zvládnout sama, je to opravdu velmi náročné a stresující období, ale s pomocí lze vše zvládnout. Jednou z dalších variant při péči o maminku může být výhledově i pobyt v lůžkovém hospici. Na těchto stránkách najdete spoustu užitečných informací a zvažte, která z variant bude pro Vás i pro Vaši maminku nejlepší.

Přeji Vám mnoho sil a naděje i do těchto nelehkých dnů, Vaše blízkost a podpora je pro maminku jedinečným darem a největší pomocí.

S úctou a pozdravem

Jana Michlová