Zemřel mi doma tatínek, bylo to náročné. Cítím se teď vyčerpaně a slabě, je to normální a dá se s tím něco dělat?

Dobrý den, Hano,

je zřejmé, že i když tatínek nemusel mít těžké a bolestivé pocity při svém odchodu, pro Vás, jako svědka a pozůstalou mohlo jeho umírání být velmi traumatické. Je zcela normální, že se cítíte unavená, slabá a nemáte chuť na mezilidské kontakty, zcela to odpovídá situaci, kterou jste sice jako rodina dobře zvládli, byla však velmi náročná a stresující.
Ptáte se, zda se nutit k nějaké aktivitě. Z mého pohledu je nejlepší dopřát si co nejvíce odpočinku a zároveň se neuzavírat, což je ovšem to nejtěžší řešení. Není dobré se úplně nutit a přitom si úplně neuzavřít cestu k druhým lidem, které můžete nyní vnímat jako zátěž a přitom by pro Vás časem mohli být oporou a průvodci na cestě z Vašeho trápení. Samota a odpočinek jsou tedy zcela na místě a kontakt s lidmi, kteří Vás chápou, nebo se o to alespoň snaží, je taktéž velmi potřebný. Pokud by se Vám podařilo občas mluvit s někým, kdo Vás vyslechne a Vy mu můžete povědět o svých pocitech a zážitcích kolem tatínkova umírání, bylo by to dobré. Nebojte se, když se budete opakovat. Nebojte se, že to druhé nezajímá. V tuto chvíli by tu pro Vás Vaši blízcí mohli být, a kdyby se to nedařilo, neváhejte kontaktovat psychoterapeuta. Hledat lze také např. v tomto seznamu.
Jde o to, abyste měla jak dostatek soukromí, tak lidské blízkosti pro zpracování Vašich traumatických zážitků. To, co jste prožila, potřebuje čas i podporu pro zvládnutí.

Zuzana Vondřichová