Přítel má rakovinu ledvin s metastázami, nechce brát léky na bolest. Nevím co očekávat, jak mu pomoct jinak?

Vážená Anno,

jste nepochybně v těžké pozici — ráda byste příteli pomohla, ale přítel vlastně pomoc vaší i lékařů zatím odmítá. To skutečně někdy vídáme a je obtížené a někdy dokonce nemožné zjistit důvody takového chování. Obavy ze silných léků typu morphinu bývají z větší části neopodstatněné a faktem je, že někdy ani sám nemocný nebo rodina nedokáží plně vysvětlit, co vše se za takovými obavami skrývá. Může mít skutečně obavu z návyku (bude ze mě drogově závislý), obavy z toho, že morhphin znamená konec, strach z toho, že morphin zastře úsudek a udělá z nemocného loutku, někdy obavy z “chemie”. Jindy to může být snaha zvládnout vše sám — nemocný si prostě nemůže nechat pomoci, protože by to znamenalo, že je slabý. Možná právě ty dlouhé procházky jsou o tomto. Píšete, že nechcete posílat přítele na psychiatrii — mohlo by ale pomoci, kdybyste vy sama vyhledala pomoc psychologa (nikoli psychiatra), nejlépe takového, který spolupracuje v paliativním týmu např. v hospici a probrala s ním, co vše můžete vy pro přítele udělat z tohoto hlediska. Někdy taková zprostředkovaná podpora je velkou pomocí. A jsou i pacienti, kteří trpět musí, aby jim jejich nemoc dávala smysl nebo protože jen bolest (ať fyzická nebo duševní) jim říká, že ještě stále žijí.

Mnoho z výše uvedených obav jsou jen překroucené skutečnosti a mýty. Můžete si přečíst o nejčastějších z nich a jak se pokusit je vysvětlit správně. Znovu konzultace lékaře — paliatra (z hospice nebo paliativního týmu či ambulance) může být podporou.

A možná, že prostě je pro vašeho přítele příliš těžké, se vůbec s nemocí porovnat. Můžete mu nabídnout rozhovor o nemoci a ujistit ho, že budete s ním, připravena sdílet to dobré i zlé. A někdy prostě nejde dělat nic jiného, než jít krůček za krůčkem vedle nemocného.

S pozdravem,

MUDr. Irena Závadová