Nemohu se smířit s jizvou po operaci, antidepresiva nezabírají, toužím po smrti. Jak dál žít?

Helo,

je dobře, že se nechcete smířit s jizvou, která Vám takhle kazí život. Píšete, že jste celý život byla zdravá, sportovala jste, to znamená, že jste žila v dobrém vztahu ke svému tělu a starala se o něj. To se mi jako psychoterapeutovi hezky čte, tak je to správné. Nějak mi k tomu nejdou ty výčitky kvůli nechutenství a náhlé příhodě břišní. To spolu nejspíš naprosto nijak nesouvisí. Pokračujte ve svém hezkém vztahu ke svému tělu, nic mu nevyčítejte, naopak, dopřejte mu náležitou péči — obraťte se na plastickou chirurgii, Vaše tělo si to zaslouží. Jen tak namátkou nabízím link, jistě si sama poradíte a budete třeba hledat i další možnosti.

A pro Vaši rozbolavělou a znejištěnou duši doporučuji místo antidepresiv psychoterapii. Nejspíš půjde o to, nikoli zahnat, zaplašit a překrýt myšlenky na stárnutí a smrt, ale poctivě se s nimi vyrovnat a dát tak životu ještě další krásnou šanci. Ten správný věk i kvalifikaci na tuto práci na sobě samé zřejmě máte, soudím tak podle toho, že jste babičkou.
Poraďte se s odborníky plastickými chirurgy i psychoterapeuty, jistě najdete pomoc i řešení. Jsou to možnosti, které se nabízejí, využijte je, ať se Vám může vrátit radost ze života i potěšení z Vašeho těla.

To Vám přeji z celého srdce, těla i duše!

Váš Jiří Černý