Zemřela mi dcerka po mnoha letech péče, nyní umírá bývalý přítel na rakovinu plic. Jak to unést?

Marcelo,

máte za sebou velmi těžké roky. To, jak jste se cítila těch dvacet let, když jste pečovala o dceru, to může pochopit jenom ten, kdo něco podobného sám zažil. Nevyléčitelně nemocné dítě. Píšete to výstižně, ty tašky, pořád sem a tam a nakonec, nakonec prázdno. A teď Váš bývalý přítel. Jste neuvěřitelně odolná. Jezdíte za ním, povídáte si. Chce a potřebuje Vaši blízkost, potřebuje ty obrazy budoucnosti, něco hezkého mít před očima, na něco se ještě těšit. Bude to těžké, až zavolají. Nezůstávejte s tím vším sama. Neostýchejte se si říct o pomoc, podporu, ať už profesionální, nebo od přátel a blízkých. Zasloužíte si ji a potřebujete ji. Je Vám 46 a se smrtí jste se už utkávala dostatečně intenzivně a dlouho. Přežila jste, i teď přežijete. A nejenom to. Všechno to těžké, co nás drtí, nás současně očišťuje a utváří. Jeden by se bez toho klidně a rád obešel, jistě. Ale když už tím procházíte, tak vězte, že to není nadarmo a zbytečně. Píšete — všude kolem jen smrt. Ano, vypadá to tak. Ale zrovna Vy dobře víte, že smrt i život k sobě patří. Za každou smrtí nějak čeká život. A to se týká i Vás. Nebojte se.

Váš Jiří Černý