Před Vánoci jsem se dověděla o vážné nemoci maminky. Mám o ni strach, jsem na vše sama, co dělat?

Májo,

na první pohled to tak nevypadá, ale Vánoce a Silvestr jsou pro mnohé z nás těžkým obdobím. Právě pro všechna ta přání štěstí a zdraví, kvůli všem těm slovům o lásce a radosti se nám ta naše skrytá trápení, bolesti a smutky zdají ještě horší, než kdy jindy. Ale když tak o Vás přemýšlím, tam mám na srdci ještě něco, co Vám chci říct. Víte, z toho Vašeho krátkého psaní na mne dýchla docela velká samota a uzavření. Jako kdybyste žila sevřená v sevřeném světě. Jak jste k tomu přišla? Chtělo by to otevřít dveře nějakým dalším lidem, kamarádce, kamarádovi, spolužákům, příbuzným, já nevím, ty možnosti by bylo dobré probrat zcela konkrétně, třeba v nějaké psychologické poradně. S druhými lidmi vždycky přichází oživení, rozšíření toho, co svírá, nové výhledy, nová budoucnost. A také konkrétní pomoc a pocit blízkosti. Možná, že to, co na Vás na Nový rok dolehlo, Vám chce říct právě něco takového — že to chce otevřít dveře. On i ten strach se většinou zmenší, když má člověk s kým o něm promluvit. A s druhými lidmi často člověk najednou i uvidí, co dál sám se sebou.
Přeji Vám, aby se Vám to podařilo a aby ten nový rok byl pro Vás opravdu takhle nějak nový.

Jiří Černý