Minulý týden mi zemřel strýc, smutním později, nevyznám se v sobě, okolí mé truchlení obtěžuje. Jak to zpracovat?
lorem ipsum...
Dobrý den, Hanko,
to, co nazýváte opožděním smutku, je normální reakce, obvykle lidem chvíli trvá, než jim ztráta dojde v celém rozsahu. Někomu hodiny, jiným dny a ani týdny či měsíce nejsou výjimkou. Při truchlení se objevují pocity zmatku, nesoustředěnosti nebo jakéhosi odpojení, kdy člověk navenek funguje jako jindy, uvnitř však jako by nechápal, proč se s lidmi baví, nebo neumí druhým svou bolest sdělit. Jakoby venku a uvnitř byli dva rozdílní lidé.
Je možné, že lidé kolem Vás reagují necitlivě, protože, jak píšete, o tom mluvit neumí nebo je to obtěžuje. Je také možné, že právě svými reakcemi a málo informacemi, které neukazují Vaši bolest ven, druhé trochu matete. Mohou mít dojem, že nechcete své pocity dát najevo, nebo nic smutného necítíte. Proto mohou mluvit o smrti Vašeho strýce nezaujatě, necitlivě nebo odtažitě. Proto by mohlo být prospěšné, kdybyste s lidmi, kterým důvěřujete, mluvila hlavně o tom, jak se cítíte Vy, co se s Vámi děje, včetně toho, že v sobě máte celou směsici pocitů a je těžké je vyjádřit. Na to už by mohli Vaši přátelé reagovat s větším pochopením a hlavně s podporou. Podpora by Vám mohla přispět hlavně k tomu, abyste získala čas a prostor pro vyrovnávání se ztrátou milovaného člověka a uspořádání si vlastních myšlenek a pocitů. Nebojte se toho, když budou Vaše myšlenky a pocity různorodé nebo se budou často měnit. Je to způsob, jak si naše psychika vše rovná a hledá cestu, jak vše pobrat a uspořádat.
Psala jste, že „smutek už se nenosí“. Máte pravdu, že už jsme odvykli zvyku nosit několik týdnů či měsíců černou, aby bylo rozpoznatelné, kdo truchlí a s tím i vymizely návody, jak se k truchlícím lidem chovat, včetně toho, jak se mají pozůstalí chovat sami k sobě.
Neznamená to ovšem, že je nesprávné dávat svůj smutek najevo, pečovat o sebe ve svém smutku a někdy si ho i obhájit, navzdory tlaku na „běžné chování“. Ztráta blízkého člověka je velkou ztrátou a vyžaduje speciální chování od pozůstalých i jejich přátel. Pokud by se Vám ani po několika týdnech nedařilo dosáhnout změny ve svém prožívání nebo v přístupu lidí kolem Vás, můžete se obrátit na psychoterapeuta, který je schopen pracovat s pozůstalými a poskytovat oporu lidem, kteří truchlí.
Zuzana Vondřichová