Chceme mít babičku s onkologickou nemocí doma, zařizuji, co lze, ale bojím se, jak to bude. Co s tím?

Dobrý den,

mrzí mě, že jste nedostala potřebné informace ke stavu babičky a tak je nyní už tak těžká situace ještě těžší. Vaše rozhodnutí postarat se o babičku doma do jejího konce je pro Vás zjevně moc důležité a je škoda, že Vám nemocniční personál nepomohl v první orientaci. V každém případě by ale stejně bylo potřeba obvolat mobilní hospice, protože jejich volná kapacita se mění a je třeba s nimi zkonzultovat, zda a jak přesně Vám mohou pomoci.

Zároveň Vám potřebuji napsat, že jste toho vůbec neudělala málo. Chápu Váš pocit, že čas rychle běží a chcete splnit svůj sen ještě se „poveselit“ s babičkou v rodinném kruhu. Zároveň si říkám, že realita jde někdy jiným tempem a Vy můžete ve svém čase s miminkem a dalšími věcmi prostě zvládnout jen něco. To, že nejde všechno a nemáte na to sílu, není selhání, ale normální stav, kdy člověk k běžnému režimu zkouší zvládnout ještě zcela nestandardní a velmi zatěžující situaci. Píšete, že se vždycky dá NĚCO udělat, ale popravdě, obvykle jsme situací, vlastní kapacitou i informacemi omezeni a můžeme to NĚCO dělat jen v postupných krocích. Můžete se bát, že to s babičkou nestihnete, proto Vás chci povzbudit, že to nejdůležitější se právě děje – ať je babička kdekoliv, mluvíte s ní o jejích přáních, zajímáte se o ni a upřímně se snažíte vyjít babičce vstříc. To je podstatné a babička jistě ví, že má vnučku, které na ní záleží a dává jí to co nejvíce najevo. I kdybyste babičku nestihli převést do domácího prostředí, Vy jste její člověk, zbytek rodiny také uvažuje o možných dobrých a dostupných řešeních – i když třeba nereálných a neefektivních, jak to v prvních momentech bývá. Nikdo z vás to nechce podělat a to je dobrý předpoklad pro to, aby babička mohla odejít v pocitu, že na ní do konce mysleli milující a blízcí lidé.

Vím, že času není nazbyt, zároveň považuji za důležité, abyste se necítila tak zle a v tom může být i užitečné dopřát si čas odpočinku nebo chvíle klidu, kdy můžete vše alespoň trochu strávit, odžít nebo lehce „vydýchat“, Takové momenty by mohly snad pomoci v tom, abyste neodpadla moc brzy a také, abyste neměla ze svých kroků špatný pocit. Možná to zní paradoxně, ale možnost být chvíli v něčem jiném, v podpoře blízkých nebo jen se sebou, zmenšuje dojem, že člověk neudělal, co bylo třeba.

Při kontaktování hospiců se můžete ptát i na další praktické věci (ohledně výživy, převozu, pomůcek apod.), i poradna Cesty domů je Vám v tomto směru k dispozici. Informace a podpora by Vám mohly být užitečné v potřebě se rychleji a lépe zorientovat.

Přeji Vám, aby vše už dobře šlo a mohli jste s babičkou dobře strávit poslední chvíle.

Zuzana Vondřichová