Mám onkologicky nemocnou maminku, léčba není možná. Co bude dál a jak s ní komunikovat?

Dobrý den, paní Fuchsová,

je pochopitelné, že se Vám v hlavě honí spousta otázek a že máte velké obavy z toho, co bude následovat. Každopádně je lůžkový hospic v této situaci velmi dobrou volbou. O maminku se postará tým, který bude oporou i pro celou Vaši rodinu a určitě s maminkou budete moct strávit tolik času, kolik budete potřebovat. Čas je v tuto chvíli jistě velmi vzácný a důležitý. Kolik ho Vaše maminka před sebou má, to Vám opravdu nedokážu říct. Z informací, které jste napsala, nedokážu odhadnout, v jakém stavu Vaše maminka objektivně je, kde všude je nádor rozšířen, které orgány jsou zasaženy, a tedy jaké potíže lze v dalším průběhu očekávat. Rozhodně se neváhejte obrátit s tímto dotazem na ošetřujícího lékaře v nemocnici, který má jistě všechny potřebné informace. Věřím tomu, že lékaři v hospici si dokážou poradit se všemi potížemi, které by se mohly v dalším průběhu objevit a jistě mamince budou most ulevit. Zároveň v hospicích dokážou zdravotníci i terapeuti s vážně nemocnými pacienty citlivě komunikovat, aby se nemocní cítili bezpečně.

Pokud jde o to, jak máte mluvit s maminkou Vy jako rodina, tak platí jediné pravidlo. Zcela upřímně a otevřeně. Jestli se ptáte, jak máte s maminkou mluvit o jejím stavu a další péči, tak to, co je dobré udělat hned na začátku, je zjistit, jak maminka svůj stav a situaci vnímá a zda si přeje o tom, co se s ní děje mluvit. Píšete, že maminka nemluví, protože má tracheostomii, ale nedokážu z informaci vyčíst, zda dokáže porozumět dotazům a informacím a zda by dokázala komunikovat psaním. Pokud nedokáže komunikovat vůbec a Vy se v jejím prožívání orientujete pouze podle mimiky, tak je dobré ji ujišťovat, že budete s ní. Že jí zařizujete péči, která jí uleví, kdyby bylo špatně, že za ní budete moct kdykoliv přijet, že ji máte rádi. Klidně se jí můžete svěřit i se svým smutkem z toho, že je tak moc nemocná. Když ucítí, že jste ochotni s ní sdílet i to těžké a smutné, bude mít možnost projevit své emoce zcela svobodně, nebude muset nic skrývat, a to je samo o sobě pro nemocné velmi ulevující. Stejně jako Vy, i ona může mít tendenci Vás chránit před smutnou a bolestnou realitou. Ujištění, že i když není ve Vašich silách nepříznivou situaci změnit, jste připraveni všemu, co přijde, spolu s ní čelit a vědomí, že nebude na to těžké sama, jí může ulevit i po fyzické stránce. Nebraňte se emocím a cokoliv Vám přijde na mysl, že byste jí rádi řekli, řekněte co nejdříve. Šance se nemusí opakovat a každé slovo může být důležité pro ni i pro Vás. Bolest z toho, co ztrácíte, můžete zmírnit vděčností za to, co jste dostaly.

Přeji Vám mnoho sil a co nejvíce společných chvil.

S úctou,
MUDr. Katarína Vlčková