Měla jsem s maminkou vždy komplikovaný vztah, vydědila mě, zamlčela vážnou nemoc. Jak se smířit s úmrtím rodičů?

Dobrý den,

především děkuji za Vaši důvěru, s kterou jste nám svůj životní příběh svěřila. Je to těžký a smutný příběh nenaplněné lásky a těžkého dětství. Jako taková světlá postava se tam vyskytuje Váš otčím, Bohu díky, alespoň někdo. Víte, takové ty hovory s některým z rodičů už v dospělosti bývají těžké a málokdy naplní očekávání do nich vkládaná. Je ale dobře, že jste se zastala sama sebe a dovolila jste si tenkrát mamince vyříkat všechnu tu bolest, zklamání, vztek a smutek. Všechno tohle těžké se tak dostalo alespoň trochu ven, nezůstalo to vevnitř. To je dobře, ty nevyříkané a nevyslovené hněvy nás velmi často všelijak devastují zevnitř. Píšete, že jste svá některá slova už 1000krát olitovala. Já bych řekl, to stačí. Z určitého hlediska bylo opravdu dobře, že jste se takhle vyslovila, věřte mi. Maminka před 2 lety zemřela, ale ten vztah vlastně jakoby umřít nemůže pořádně nikdy. Je už uzavřený, už nic nového, bolavého a zraňujícího nemůže způsobit. Žije ale dál pro odpuštění, které s postupujícím časem bývá přece jen o dost snazší, než kdysi. Z Vašich řádků je znát, že jste věřící. Jistě se modlíte, nejspíš chodíte do kostela a tak víte, že když odpustíme, hojíme tím především naše vlastní zraněné srdce. Upřímně Vám přeji, aby Vám cesta k odpuštění těm, kteří Vám ubližovali, přinášela víc a víc pokoje a smíření jak se svým vlastním životem, tak i s faktem, že Vaši rodiče zemřeli. Právě to očekávání nikdy nenaplněné lásky od matky nám působí to, že se odmítáme smířit s faktem, že umřela a že se to už tudíž nikdy nespraví. Alespoň na tomhle světě. Jako věřící prožíváte útěchu z faktu, že se jednou všichni v lásce potkáme na místě, kde už není bolest ani smutek. Neostýchejte se přijímat tuto útěchu a posilu víry plnými hrstmi, rozvíjejte ji a prohlubujte.

Správně cítíte, že manželská láska nemůže nasytit ten nenasycený hlad po lásce mateřské. Tak to je. Zcela na závěr zmiňujete, že Bůh Vám nedal to štěstí a nemůžete mít děti. A to je samozřejmě také smutek a bolest, kterou je zapotřebí obejmout a přijmout ve víře v Boha, který ví, co činí.

Přeji Vám hojnost vnitřního pokoje.

Jiří Černý